Velrybářská pololetní výprava

pátek léta páně 28.1.2011

sešli jsme se klasicky na nádraží a ve složení: Markýtka, Kírek, Nebojsa, Smíšek, Máňa, Tom a Žíža, ­
(nikoli v hojném, ale o to komornějším počtu) vyrazili jsme směr naše hory. Autobus byl klasicky dost nahuštěn a museli jsme vézt jídlo, takže Máňa byl "Ten, kdo nesmí rozbít vajíčka" a neměl to snadné ;-)
Cesta na kopec proběhla docela v poklidu, až na to, že byla strašná zima a zámky na vratech rozmrzly až po chvíli snažení.
Úspěšně jsme se na hájovnu nakonec dostali a shledali přesunutí místrností, takže vedoucí ocenili, že budou moci spát na vyhřáté marodce a nevedoucí zas ocenili, že deskové hry se musí hrát ve štábu, protože jinde není stůl.:-)

K večeři jsme si dali dobrou polívčičku a pak došlo na hru "mouka", kdy jsme prokoukli dědka, který trestal hráče po směru hry, takže když jste shodili kopici mouky, věděli jste, že příště se to stane tomu, kdo stojí po vaší levé ruce. (vyzrál na to jen Kírek, ale jen protože věděl, že je na něm řada - a nakonec i na něj došlo ;-)


Po této hře jsme objevili skrytý talent, který se ve Smíškovi dlouhou dobu ukrýval. Projevil se jako "Mistr mouky" - vytvářel dokonalé obrazy a bludiště z mouky a to pomocí pouze kuchyňského nože a jeho práce byla čistá, rychlá a výstižná, a jeho nadšení bylo neuvěřitelné :) a vydrželo mu to docela dlouho. A ostatním taky - ho pozorovat při práci.:)
Potom jsme si povídali u kamen o všem možném i nemožném a dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací (třeba jako kdo jede do IQ parku a nebo jak se chovat v slušné společnosti a jak správně roztáhnout půlky...)
A tu noc foukal vítr, jaký jsme na hájovně asi nezažili... mrazivý a prudký...
No a pak se šlo hajat s tím, že kdo vstane první, ráno zatopí a dá vařit vodu na čaj.

Sobota

Smíšek se ráno probudil do úplné tmy (protože okenice byly zabedněné) a hledal Nebojsu. Prohledal celou postel a když prohrábnul spacák a zjistil, že je ještě teplý, věděl, že Nebojsa nebude daleko. Spolu zatopili a postavili vodu na čaj, za což jim patří velký dík. Proto snídaně mohla proběhnout v čase, kdy snídaně obvykle probíhají.:)

Po snídani byla vyhlášena první hra s legendou:

"jednou plác Vás přes rameno Johny zvanej Knecht, že má pro Vás moc fajnovej kšeft. Objednal hned litr rumu a pak něžně řval, "Sbal se jedem na velryby, prej až na polár!"

úkolem účastníků bylo "sbalit se" na cestu na polár - takže vytvoření sněžnic, nebo něčeho jim podobného, s čím se dá ve sněhu dobře pohybovat. Všichni se s takovým úkolem poprali mistrovsky, Markýtka, Smíšek i Kírek vyrobili nádherné sněžnice a Nebojsa zůstal originál a sehnal v lese skoro Vánoční stromky a svázal je dohromady a udělal sněžnice originální, funkční a od ostatních hodně odlišné ;-) Při závěrečné přehlídce se zjistilo, že sněžnice nejsou na běhání, pouze na chůzi, což všichni
potvrdili pusou ochlazenou ve sněhu.:-)

Mezitím jsme si k obědu dali karbanátky s kaší (a že jich bylo) a procházku jsme vzdali, protože v té zimě nešlo být moc dlouho...

Po svačině proběhla další hra:

"Briga zvaná Mála Kitty kotví v zátoce, nakládejte sudy s rumem, maso ovoce. Vypluli jste časně z rána směr severní pól, než Vám přístav zmizel z očí, každej byl na mol."

Sudy s rumem, maso a ovoce byli lístečky hodnotově rozlišené a to, že jsou hráči opilí vyjadřovaly svázané ruce za zády, takže nebylo snadné ty lístečky sbírat a pak zase zapichovat do sněhu, ale všichni se s tím krásně poprali.

K večeři byl gulášek (Máňa chudák málem nejedl, protože se chybou v matrixu dozvěděl, že má čekat na marodce, dokud někdo nepřijde, což nebyla pravda... a čekal docela dlouho...) a pak jsme se pustili do luštění hlavolamů, hraní deskových her Osadníci a Carcassone a zárověň se pekl perník k snídani, který, ač na něj Žíža několikrát zapomněla, dopadl nakonec dobře.:)
K tomu jsme prozpěvovali slavnou píseň, "to jsme my, topiči....."
A nad ránem se šlo zase spát.


Neděle

Tentokrát v kamnech zatopil Tom ale snídaně se zase zvládla pěkně, sice většina účastníků chtěla číhat na myšku se vzduchovkou, ale čekala je další hra, museli si vyrobit místo, kde by číhali na velrybu, kdyby plula kolem, aneb:

"na loď padla jinovatka, s ní třeskutej mráz, hoň velryby v kupách ledu to ti zlomí vaz..."

Markýtka vyrobila krásnou pevnost, která byla z jedné strany chráněna stromky, Kírek kdyby dostal víc času, tak udělá ze sněhu, který nelepil perfektní iglů, Smíšek za svou hradbou vypadal jako luxusní barman a Nebojsa by nebyl Nebojsou, kdyby se úkolu nezhostil po svém, takže si vykopal ze sněhu díru na míru, do které si lehnul a nechal se zaházet sněhem.:)

Zbývala jen závěrečná hra, kdy museli najít starého rejdaře, který jim měl proplatit sudy s rumem, maso a ovoce, jsme rádi, že rejdaře představoval Máňa, protože na otázku "a víte jak pokračuje ta legenda podle písničky?" bylo odpovězeno jednohlasně "jooo stáhli jsme mu kůži z těla tomu hadovi..." ale Máňa nakonec přežil a řekl, že "nedá ani flok, protože tuhle práci zaplatil by asi jenom cvok".
A dal účastníkům památeční list na vzpomínku na nevydařenou velrybářskou výpravu.

K obědu byly tradiční těstoviny a pak zbývalo jen uklidit a sebrat se a pomalu jít. Po pomalém ústupu z hájovny jsme stejně ještě měli časový náskok a tak jsme kousek za kapličkou našli vhodnou šišku, kterou jsme s totálním nasazením dokopali až domů. Smíšek několikrát zariskoval, ale pro "origoš" by i do potoka málem skočil ;-). Nebík měl úkol nepřekážet, ale zato zase vyzkoušel, jak mu po ledu jezdí batoh a tak jsme se pomalu, ale jistě dostali až do autobusu, který nás dovezl domů, do suchých a hlučných Budějovic.

(A autobusák byl určitě řezník. Poznali jsme to podle toho, jak řezal zatáčky, málem jsme mu ukázali, co Nebojsa dělal na instruktoráku...;-)

za zápis ručí : Žíža

Poslední aktualizace:

Goníček - 21. 05. 2022 - 08:45:34

Náhodné foto

Podporují nás:

Jsme podporováni Jihočeským krajem
Jsme podporováni městem České Budějovice