Velké Indiánské Hry - VIH

den odjezdu z ČB - čtvrtek 27.10.2011

Jak už to tak bývá, sešli jsme se skoro všichni na autobusovém nádraží abysme vyrazili směr hájovna.Kdo “my” mám na mysli: Prcek, Maki, Kírek, Smíšek, Jay, Nebojsa,Vozembouch,Smolík, Škubánek, Máňa, Tom a Žíža. Skoro všichni píšu proto, protože když jsem se snažila dopočítat všech 13 nahlášených účatníků zájezdu, pořád mi někdo oproti původnímu plánu chyběl...
Pan řidič byl trochu nervní a tak nás snad poprvé v historii donutil nacpat batohy a krosny do úložného prostoru. Když jsem nastupovala k řidiči koupit konečný počet jízdenek, vzpomněli jsme si, že nám chybí Tom K. Maki se ho snažila telefonem sehnat a po chvíli jsme zjistili, že si myslel, že jedeme až v pátek. Tak jsme vyrazili netradičně ve čtvrtek do Kaplice, do Bělé a vzhůru na kopec, kde na nás čekali Zvonek s Motíkem.

Nebojsa byl pro tentokrát kuchařem, protože se rozhodl splnit si “ vař celou výpravu pro družinu či oddíl” do mistrovství kuchaře, aniž by k tomu byl donucen,za čež mu patří můj skromný obdiv. (Ikdyž se v průbehu výpravy ukázalo, že tak úplně neví, do čeho jde... ;-) Takže začal kuchtit, pro začátek polévku z pytlíku, která se mu povedla. Byly k ní sýrové housky a Vozembouch nám nahradil rádio, když nám neúnavně reprodukoval všechny reklamy z televize, oproti rádiu měl jen jeden rozdíl - že bohužel nešel vypnout, nebo jsme alespoň nepřišli na to, jak se to dělá...

Tom K., kterého si někteří vybavovali o něco později než jiní a který prostě tak nějak asi umí mizet, dostal přezdívku FanTOM (takže veselý Tom a navíc on opravdu umí zmizet v davu...)
Takže Fantom jel autobusem za námi a Kírek se Smíškem se nabídli, že pro něj dojdou do Malont, aby nezabloudil.

Večer pokročil a v deset byla improvizovaná večerka (ne tak dobrá, jako další den, kdy jsme si jí opravdu i zazpívali) A tak se šlo jakoby spát.. Jakoby, protože trvalo do dvou hodin do rána, než někteří jedinci opravdu usnuli a taky než vedoucí vymysleli plán s noční hrou...
Na ní má velkou zásluhu Máňa, který se věřte nebo ne, naučil každou z her, kterou jsem plánovala vzít...    
…a jakoby jí “zbrutálnět”. :-) Takže místo toho, aby šla skupina lidí se zavázanýma očima na tajemné místo, odkud se musela vrátit (easy level) se stalo to, že šly skupiny tři a každá přišla na to místo z jiné strany, všichni dostali jen jednu baterku a pak se museli vrátit.(hard level)
Každopádně hra byla do půl třetí takže jsme byli rádi, že se všichni vydali správným směrem, narazili brzy na cestu a vrátili se rychle zpátky. Potom už jsme šli spát všichni a vyspali jsme se opravdu do růžova...


den krátký -pátek

Do růžova znamená do půl jedenácté. :-) Kromě Nebíka, který už od osmi vařil pilně čaj. K pozdní snídani byl chleba se salámem a pak nastal první úkol. Vyrobit si hůlčičku, do které si indiáni dělali zářezy podle míry svých úspěchů. Takže kdo čekal, že se mu bude dařit, udělal si dlouhou a kdo.. no nechám si to na konec výpravy, kdy probíhalo hodnocení.  Do oběda proběhla ještě hra Pozorovák - ne klasický, ale pečlivě připravovaný indiánský pozorovací běh, kdy se musely hledat přírodní úkazy jako například: houba na stromě, lístečky na sobě srovnané od největšího po nejmenší, smrková kůra na bříze a podobně. Ikdyž bylo řečeno “hledejte přírodní věci” to by nebyli čtveráci, aby se nám v zápisech neobjevili i “turisti” “papírový kapesníček” nebo můj obal od foťáku, který tam zůstal po dobu hry ležet. Tak nevím, jestli by byli turisti rádi, kdyby věděli, že je považujeme za přírodní úkaz.. :-)
Každý si podle své úspěšnosti udělal tolik zářezů do své hole, kolik mu náleželo:
1. Prcek
2. Fantom
3. Kírek
4. Smíšek a jeho turisti
5. Smolík
6. Maki
7. Jay
8. Vozembác

Protože den se nám zkrátil pozdním vstáváním, zapomněla jsem, že mám domluveno s Leopoldovskými Pražáky, že si s námi přijdou zahrát nějakou hru. Ve 13:30 mi volal Krtek, jestli tedy můžou přijít a my ještě nebyli ani po obědě. Takže začal fofřík.. Nebojsa měl hodinu na sejráče a bramborovou kaši a my s Máňou a Škubánkem stejnou dobu na vymyšlení, přípravu a realizaci nějaké hry. Škubánek počítala jak nejrychleji mohla a díky Máňovi se hra stala opět náročná a mám podezření, že v tom fofru jsme pravidla pochopili, nebo spíš chtěli pochopit jen my.. Obětovali jsme klidný oběd a jednou rukou jsme kreslili podivné znaky na papírové kroužky a druhou rukou jsme k tomu přikusovali sejráč namočený v kaši. Nebojsa to zmáknul, ikdyž na něj kaše útočila. ;)

Pražáci dorazili ve tři hodiny a Motík nám odjel. Zvonek nám ještě přidal drahocenný čas tím, že si vzal všechny na seznamovací hru, ale brzy na to jsme byli hotovi. Hra se jmenovala “ověřování pravosti šperků” abyla o tom, že se roku 1966 objevil poklad podobný pokladu v Tróji. Ale ne všechny šperky, které se objevily byly pravé...
Úkol zněl poměrně snadně: dojít k jednomu z pěti dealerů, koupit od něj prsten a podle indicií rozvěšených v okolí hájovny zjistit, jestli je pravý a potom ho za slušný obnos prodat řediteli muzea. Bohužel to vypadalo, že se nad tím nikomu nechce moc přemýšlet a tak vyhrál styl “pokus- omyl - štěstí” a na dluhy už skoro ani banka nestačila..
Týmy byli smíšené - Pražsko-Čtverácké a vyhrál tým, v němž od nás byli Smíšek a Smolík.
Škoda že na hru nebylo víc času.

Když Pražáci odcházeli, začalo se stmívat. Dali jsme si “mouku”, naštěstí ne k večeři, protože Nebojsa už začínal chystat poctivou bramboračku, takže mouka byla hra. Po dobré bramboračce s chlebem se hrál noční zásekáč. Indiái, kteří si dělali záseky do stromů, aby trefili zpátky domů, by asi podle našich znamének netrefili, ale snažili jsme se, aby se s baterkou dalo dobře jít od “záseku k záseku” a protože záseky byly u sebe blízko, o to víc bylo po cestě zapeklitých otázek, třeba “Koho volá jáma?” “Jak to bylo s tím krokodýlem?” nebo “Ztratili jse se?” což nepotěšilo zejména Fantoma, který se opravdu trochu zamotal a tak jsem se jeho odpovědí bála...
Nebojsa mezi tím, než se všichni vrátili z nočního zásekáče pekl perník - dokonce tři perníky. Trochu mu to ztěžovali přísedící, k té zapečené křupce se tímto veřejně přiznávám.. :-)
Epizoda jak Kírek Nebojsovi podával mléko a ten ho potom vystříkl na Smolíkovo papír je nezapomenutelná stejně, jako když mi potom Smolík papír odevzdával se slovy “pozor je to trochu od mlíka” Každopádně perníky se podařily, ikdyž pro Nebojsu to musela být zkouška jak kuchaření, tak nervů... Vozembouchovo volume v tu dobu už dosáhlo takové úrovně, že jsme dokonce museli vyhlásit hru “jaj dlouho dokážeme všichni mlčet”, bylo to dlouhé až si Vozembouch musel doběhnout zařvat na chodbu. A taky jsme si dali hru: “kdo narve do pusy nejvíc křupek” tímto děkujeme Pájovi Boudovi za křupky...
Výsledky zásekáče jsou následující (bylo třeba mít hlavně všechny odpovědi, potom až záleželo na čase)
1. Smíšek
2. Kírek
3. Prcek
4. Vozembác
5. Jay
6. Fantom
7. Maki
9. Smolík
Byli jsme docela zničení a jak jsem psala dříve, dnešní večer jsme si všichni jednohlasně jako na táboře zazpívali večerku a šli brzy spát.

den cestovní - sobota

Na sobotu byla plánována jedna jediná akce - a to vyrazit na procházku. Takže jsme si ráno dali perníček s kakaem, které Nebík ohřál, sbalili jsme nutné pro celodenní cestu a vyrazili směr Kobylí - Ulrychov - Kamenec - Pohoří...
Po cestě probíhaly klasické hry, jako nálety, povodeň, pštros, šváb a šípková růženka.
Abysme se cítili jako na výletě, napadlo nás, že budeme fotit skupinová fota skoro všude, jako správní turisté. Ve fotogalerii je vidět, kde všude jsme byli (zákop, most, cedule výsadba lesů, Kamenec a další) ke konci už jsme se řadili velmi profesionálně, což dokládá třeba fotka u cypřišů, kde sedíme kolem lavičky jako na správném školním focení. :-) Po cestě jsme narazili taky na spoustu zajímavých úkazů, jako například hromadu krmné řepy a pár nukleárních mrkví. Řepu jsme všichni ochutnali, ikdyž Vozembouchovi voněla hořce, nakonec byla hodně sladká. Jen nevíme, jestli v tom nebyly hormony, abysme se nepřemnožili.. Pár krmných řep jsme si vzali s sebou na procházku, kdyby byla nouze.Obzvlášť jsme si řepu užili když na jedné zastávce Nebojsu nikdo nevnímal, když házel řepu do potoka, načež doplatik Kírek, který z toho potoka zrovna pil, nebo si tam myl ruce, takže byl díky Nebojsovi umytý víc, než si kdy přál. Zde musím jako hrdá autorka upozornit na fotku v galerii, kde je zaznamenán moment, kdy řepa letí na Kírka aneb kdo hledá, najde.

Na Kamenci jsme strávili poměrně hodně času. Taky bych měla zmínit písničku “Let´s go to the mall”, na kterou si hned ráno vzpomněl Vozembouch a stala se hitem celé procházky. V plánu bylo, že uvaříme guláš, ale už po cestě jsem si uvědomila, že jsem zapomněla na dvě důležité věci - mouku a sůl. Sůl byla opravdu zapeklitý oříšek. Nasbírali jsme co nejsuší chrastí a po nějaké době se nám podařilo rozdělat oheň. Smíška velmi fascinoval bílý - jak on říkal “čistej” dým, který stoupal z ohně a všechny kromě Smíška dost dusil. :)
Nakonec jsme se shodli, že než neslaný guláš, tak si raději opečem špekáčky nad ohněm a brambory upečeme v popelu.
Mezitím jsme měli dvě lesní setkání - první, když se Zvonek našel v lese svojí lesní vílu a druhé, když na nás někdo začal házet šišky z nedalekého smrku.. Palbu jsme se samozřejmě snažili opětovat.. Jak jsme se potom dozvěděli, byl to skaut s přezdívkou Šibal, tak jsme si s ním chvíli popovídali a pak zas zmizel. Čekání na brambory jsme vyplnili scénkami z Partičky a brambory byly krásně pečené a dobré i neslané. Nutno podotknout, že Kírkovi se náš styl pečení brambor nelíbil a tak si tu svou snědl syrovou.. :)
Čas pokročil a my jsme se pomalu vydali zpátky do našich lesů. Do Pohoří jsem se těšila, protože to vždycky bylo město duchů se zříceným kostelem a opuštěnými domy, ale jak jsme se blížili, tak jsem zjistila, že Pohoří už takové není a už nebude... nové domy, kostel mírně opravený.. Zbývalo jen udělat skupinovou fotku a jít o dům dál.. Na hájovnu jsme dorazili se setměním, takže výlet byl opravdu celodenní. Počasí vyšlo a ta procházka mi přišla moc fajn.

Hned po příchodu byla akce kulový blesk, kdy měl Nebojsa před sebou smažení dosti topinek, tak jsme mu pomohli s krájením chleba a česneku, aby to bylo rychle, protože jsme měli opravdu hlad. Topinky se povedly a po té cestě jsme byli dost vyčerpaní, takže jsme se po desáté zase odebrali do hajan. Ještě vám dlužím výsledky dílčích cestovních her:
1. Fantom (nikdo ho neviděl - ještě aby :)
2. Jay
3. - 4. Prcek, Kírek
5. - 6. Maki, Smíšek
7. Vozembác
8. Smolík


den odjížděcí - neděle

V neděli byl k snídani chleba s paštikou a Nebík myl nádobí. (přibližně půl dne;-) bylo ho hodně, protže jsme byli celou sobotu pryč. Hra, která dopoledne probíhala, dostala název “Ohňová voda” - protože náčelník se někde takové vody napil a chtěl ji mít pro sebe, bylo třeba jí nějak vyrobit.
K tomu stačilo navštívit tři stanoviště. První úkol byl sehnat v ovocném sadu různé příchutě. Muselo jich být přesně pět a každá jiná. Příchutě se objevovaly jako papírky v okolí hájovny a když napíšu, že je schovával Máňa, tak je jasné, že některé byly pekelně schované... Dále rafinérie, kde bylo třeba v hrnci s pořádným slizem rozvázat uzlovák se zkracovačkou a potom ji pod hladinou slizu opět uvázat. Všichni se překonali a zvládli to. Poslední úkol - odsolování mořské vody, který byl díky komu jinému než Máňovi poměrně zapeklitý, protože každý musel získat malý papírek s nápisem chlorid sodný, který se ukrýval v některém z balónků nafouknutým  a vhozeným do rybníčka. Chloridy sodné byly přesně na počet, ale balónků bylo mnohem víc a většina z nich byla dokonce zatěžkána kameny...

Po získání všech surovin už následovala efektní hra, kdy dvě čtveřice lidí destilovaly z modré vody zpátky čistou.
Výsledky této hry:
1. Jay
2. Prcek
3. Kírek
4. Fantom
5. Vozembouch
6. Smolík
7. Maki
8. Smíšek

Následovalo jezení Tomovy čočky s vejcem a polévky se zelenými knedlíčky a úklid. Taky bylo třeba náležitě ocenit ty, kteří se se svými hůlkami pečlivě dělali a zdobili a taky ty, kterým klacek uřízl Smíšek a většinu z mála zářezů udělal Kírek. ;-)

Hodnocení hůlek, podle toho jak se vedoucím líbily:
1.Maki
2. - 3. Vozembouch, Kírek
4. Smíšek
5. Jay
6. - 7. Prcek, Fantom
dlouho nic...
15. Smolík


A byl tu závěr výpravy. Po součtu všech bodů vyhodnocení dopadlo takto:
1. Kírek
2. Prcek
3. Fantom
4. Jay
5. Smíšek
6.-7. Vozembouch, Maki
11. Smolík, který se jen těsně nevešel do první desítky...


Díky Šnečkovi si mohlo pět nejúspěšnějších odnést domů také péra z orla, raroha a výra.
Potom zbývalo jen se sbalit, vyrazt v kasickém časovém presu na zastávku (co naplat, že se měnil čas a díky tomu jsme měli hodinu k dobru), vyfotit poslední skupinovou fotku na zastávce v Leopoldově, profesionálně řazenou od nejmenšího po největšího a vyrazit směr České Budějovice.

Za celé dopoledne konečně sesmolila: Žíža










Poslední aktualizace:

Goníček - 21. 05. 2022 - 08:45:34

Náhodné foto

Podporují nás:

Jsme podporováni Jihočeským krajem
Jsme podporováni městem České Budějovice