Tábor 2010

Poučný text k puťáku od Martina stahujte zde.

Hudební téma této dlouhodobky a k podkresu čtení tady.

Úryvek z dlouhodobé hry aneb jak jsme začali:

Ve stínu Mornocku

Kapitola I. – Ztroskotání

Dnes byl ten den! Dnes měli splnit svou zkoušku dospělosti. První samostatný rybolov pro omladinu z malé vesnice Már. Jediným starším na lodi byl Alec, který si svou zkoušku odbyl již před dvěma lety, a tak se již pyšnil svým vlastním mečem. Ten mu sice zbytek posádky záviděl, ale věděl, že po návratu jim Telchar vyrobí meče vlastní. Telchar byl trpaslík, jenž pomáhal v jejich vesnici už dlouho. Prožil si těžké boje s elfy u Ostengradu a poté, nikdo neví proč, se stáhl do ústraní.

Aleca vytrhl z myšlenek silný poryv větru, který trhl celou lodí. „Stáhněte plachty!“ Skoro to ani nedořekl a zablýsklo se. Ihned následoval hrom. Vlny se zvětšily a pár dětem na palubě se udělalo špatně. Skrz hustý déšť viděli skomírající světlo Majáku na Útesu mrtvých duší. Alecovi hlavou proletěla vzpomínka na vyprávění starců, jak zde ztroskotala celá flotila ze vzdálených kontinentů se vzácnými druhy koření. Přeběhl mu mráz po zádech.

Ozval se výkřik nejmladší dívenky a Alec se rychle otočil. Uviděl obrovskou vlnu, jak se valila přes palubu směrem k němu a sráží jeho kamarády do moře. Vše pohltila tma.

Alec otevřel oči, nad ním se skláněla postava elfa, Vysoké stvoření ve stříbrném hávu a prohlíželo si ho. Najednou elf vytáhl dýku a vrhl se na něj.

S trhnutím se probral. Plival slanou vodu a slyšel jak někdo křičí poblíž. Rozhlédl se kolem a uviděl vyplavené věci z jejich lodi. Postavil se zpět na nohy a rozhlédl se.

Pomalu se dávali zpět dohromady, naštěstí nikdo nezůstal v hlubinách Jižního moře. Seděli na písečné pláži a snažili se vzpamatovat z toho, co se právě stalo. Zavřeli oči a čekali, až se Alec vrátí z průzkumu.

SCÉNKA - záblesk

(putování zpět domů, setkání se starým poustevníkem, který jim vyprávěl dějiny Altasii a o zmizelém králi Bremisovi I., přepad elfů a záblesk)

Kapitola II. – Auco Niellë

Auco Niellë, elf, který je napadl i se svojí družinou, ležel na zemi a nad ním stál trpaslík Telchar v helmě a se sekyrou, kterou u ní obyvatelé Máru nikdy neviděli. „Běžte spát, přátelé, ráno se rozhodneme, co budeme dělat dál… Běžte, já se o něj postarám..“ Vrátili se do svých obydlí a starší odnášeli zraněnou stráž vesnice.

Tu nos přišla obrovská bouře. Bylo v ní cosi nadpřirozeného. Alec nemohl usnout a pozoroval skrze škvíry v okenici blesky, které vrhaly na zdi chatrče strašidelné stíny. Zbytek mladších spal poměrně klidně. Přežili ztroskotání a teď byli doma u rodičů a už se jim nic nemohlo stát.

Ráno lehce pršelo, Márem se nesl kouř z vyhaslého ohniště a vzrostlý jasan, kde se konaly rady starších, stál tentokrát sám. Ptáci nezpívali, nikde ani živáčka. Nepřirozeně tmavé mraky kroužily nad vesnicí a v dálce dýmala sopka Mornock více než kdy jindy. Alec vylezl z domu jeho rodičů v jistotě, že zaspal a že mu rodiče jistě vynadají.

Zůstal stát ve dveřích a nebyl schopen slova. Domy měly otevřené dveře a okenice. Nikde nikdo. Z pár chatrčí vylézali jeho mladí kamarádi a tvářili se stejně jako Alec. Ozývalo se tiché naříkaní.

Kouř z ohniště se líně převaloval mezi domy a oni pomalu postupovali k vzrostlému jasanu, kde se sešli ti, kteří nezmizeli. Tedy jen ti nejmladší v čele s Alecem.

„Co budeme dělat, Alecu? Jsou pryč, všichni jsou pryč!...“ Zlomil se jeden hlas v davu. „Nic! Teď není čas na hrdinské skutky!“ zahřímal za nimi hlas Telchara. Svým jediným okem přejížděl po dětech a skončil na Alecovi. „Pojď se mnou, musíme si promluvit s tím elfem..“ Otočili se a odešli spolu do trpaslíkovi chýše. Ostatní zírali na prázdné křeslo v čele rady, kde sedával vůdce Máru Solen. Všem se před očima přehrál předešlý večer, kdy se po oslňujícím záblesku skácel elf k zemi a trpaslík ho omráčil. Co to bylo?

Alec poprvé pořádně pohlédl do tváře mladého elfa. Vzpomněl si na svůj sen tam na pláži, ale nebyl to on. Telchar vyndal elfovi roubík z úst a elf, který se tvářil velice povýšeně, se na něj s opovržením podíval. „Kde jsou všichni z vesnice, co jste s nimi udělali?!“ vrhl se na něj okamžitě Alec. „Alecu ne!“ okřikl ho Telchar. Elf nehnul ani brvou a pohlédl přímo na Aleca. „S tímhle nemáme nic společného, věř mi! Mí lidé museli zmizet také, jinak by mě už dávno osvobodili a vy byste tu takhle nestáli. Tohle není naše práci.. Přišli jsme tady pro toho..! Trpaslík mu přiložil sekyru na krk: „Toho co, ušatče..“ Auco Niellë se jen usmál. „…Jednoočka..“ dořekl. Telchar zvedl obočí, ale neudělal nic. „Víš Alecu, mezi trpaslíky a elfy zuří už od nepaměti válka a oni nemůžou překousnout, že vám ve vesnicích a městech pomáháme.. Také jsem bojoval.. U Ostegradu..“ Elf najednou vypadal překvapeně: „Ostegrad.. Vždyť je to již před…“ „Před mnoha lety..“ dopověděl trpaslík. Auco poprvé vypadal, že má strach.

Najednou se ozval výkřik z lesa. Začali se ozývat další a další. Telchar zavelel, že se vydají zjistit, co se děje. Znovu svázal elfa a vyrazil zpět k jasanu.

Hra – zjištění, že jim Solen nechal vzkaz, že musí opustit Már a že jim Telchar pomůže)

Kapitola III. – Runa

Za soumraku zaplály pochodně pod jasanem naposledy. Podle vzkazu od Solena museli opustit Már co nejdříve. Vzrostlý strom tiše šuměl a všechny oči se upírali k jeho koruně. Věděli, že bude stálou připomínkou jejich domova, ať je osud zavede kamkoliv. Po chvíli dorazil Alec s Telcharem. Trpslík se tvářil zachmuřeně, popondal si pásku přes oko a začal:“ Svojí zkoušku dospělosti jste splnili, nyní osud chce, abyste se vydali na cestu. Pomůžu vám, ale musíte si vybrat, kým chcete být. Vaše povolání…“ Davem to vzrušeně zašumělo. Povolání! To. Co se jim předevčírem zdálo vzdálené, že oni nikdy nebudou dobrodruhy, že jediné napětí je čeká na palubě rybářské loďky, stejně jako jejich rodiče.

„Ve všem se vám budu snažit pomoci, jak nejlépe dovedu,“ hřímal Telchar. „Jen v boji s lukem… k tomu jsem nikdy moc netíhl,“ zamyslel se. Poškrábal se pod páskou a odkráčel pryč. Zanedlouho se vracel a vedle něj šel Auco Niellë. Elf se tvářil samolibě a posměšně shlížel na dav dětí. „Pomůžeš ve cvičení lukem, to ti zachrání život..“ „To ani náhodou! Nebudu ti tady pomáhat s výchovou téhle školky, trpaslíku!“ Telchar si ho rychlím trhnutím obrátil k sobě. Chytl elfa za ruku a zamumlal prastaré zaklínadlo v trpasličtině. Z jeho dlaně vyšlehla záře a Auco zakřičel. Poté to uviděli. Elf měl spálený hřbet ruky a uprostřed byla vypálená runa . Elf s velkým přemáháním najednou řekl: „Pomůžu..“ Skoro to vypadalo, že to ani neřekl on.. „Tak to by bylo.“ Ušklíbl se Telchar.

Druhého dne už byli všichni rozhodnutí, čím chtějí být. Den Zkoušek začal!

Kapitola IV. – Cesta do přístavu

Pro spoustu mladších byl Den Zkoušek těžší, než si mysleli a některé z disciplín museli opakovat vícekrát. Telchar měl trpělivosti na rozdávání, ale Auco trápil lučištníky více než kdo jiný.

Po deštivém dni, kdy byly zkoušeny veškeré stránky jejich osobnosti, stanuli pod majestátným stromem noví lučištníci, kouzelníci, bojovníci a hraničáři. Elf seděl opodál a prohlížel si runu na svém zápěstí. Věděl, že od teď bude mezi svými vyvrhelem. Telchar stěží skrýval, jak je pyšný na všechny, kteří stáli před ním. Již brzy jim vyrobí nové zbraně. Šli spát a nastala mrazivá noc, kterou sem tam prosvětlila erupce ze sopky Mornock. Další den vyrazí na své největší dobrodružství, nadšení střídal strach, ale všichni spali nakonec dobře.

Přes oblohu se přehnal temný stín…

Ráno konečně vysvitlo slunce. Z lesů stoupala pára a zbytek vesnice se probudil ve velice dobré náladě navzdory okolnostem. Zkontrolovali své vybavení a čekali na Telchara, který jim měl říct, jak to bude s jejich zbraněmi. Alec přišel do kruhu kamarádů se vzkazem v ruce. „Odešel bez nás…“

„Přátelé, zjistil jsem velice závažnou věc, musím vyrazit dříve. Následujte mě do Mornockého přístavu. Elf vám pomůže.“

„Ten elf?!“ ozvalo se z davu. Auco Niellë se stále upřeně díval na znamení na své ruce. Podíval se na skupinu mladých dobrodruhů a křečovitě se usmál.

„To bude dlouhá cesta…“ zabručel jeden z nich. A tak vykročili. Vykročili vstříc dobrodružství, které je zavede na místa, o kterých se jim ani nesnilo. „Takže Mornocký přístav. No dobrá, tam jsem nikdy nebyl..“ řekl Alec a zahleděl se na obzor k dýmající sopce.

Kapitola V. – Mornocký přístav

Zanedlouho uviděli stoupající dým z Mornockého přístavu. Na skále nad ním stál starý maják, ale nehořel.

Auco Niellë je hnal poměrně rychle a měli co dělat, aby mu stačili. Sešli klikatou cestičkou až k moři. Vlny omývaly písčitou pláž, jakoby se nic nedělo. Písek byl černý, protože přístav leží přímo pod sopkou Mornock, která byla momentálně klidná.

Pokračovali dál, až stanuli před branou do města, které bylo mnohem větší než Már. Stráže je okamžitě zastavili. „Kdo jste? Co tu chcete?! Po záblesku máme brány zavřené!“ „Přišli jsme za Telcharem, trpaslíkem, který tu na nás čeká,“ odvětil Alec. „Telchara neznám, žádný trpaslík tudy neprošel..“

Auco je chvíli pozoroval a pak vstoupil do zorného pole strážce. „Elf?!“

Neviděli přesně, co udělal, ale Auco provedl gesto rukou s nějakým práškem z koženého váčku a stráže se uctivě uklonili a vpustili je dál.. „Poslední špetka..“ mumlal elf.

Pohltil je dav na dlážděné ulici. Tolik lidí pohromadě většina z dětí viděla poprvé. Lidé nervózně zírali na elfa a na velký počet až moc mladých dobrodruhů. Dav je unášel dál až vstoupili do místa, které se podobalo náměstí. V rohu stál přístřešek, pod kterým se tlačilo nejvíce lidí. Alec se procpal skrze ně a uviděl různé listiny rozvěšené po celé stěně po stříškou. „Hospodský hledá vyhazovače…“ pohlédl na další. „Hřbitov skličují nemrtví, pomozte..“ nemrtví, fuj, o těch zatím jen slyšel a nechtěl by je potkat. Nikdy. „Nová vyhláška o putování krajem z Ostengradu.“ To ho zaujalo. „Nikdo nesmí překročit hranice krajů bez souhlasu starosty daného okrsku.. atd.“

Sdělil to ostatním a rozhlédl se po lidech okolo. Jak starostu asi najdou? „No nejlepší se bude asi zeptat,“ prohodil Auco.

 ____________________________________________________________

Konec úryvku, možná se časem doplní i zbytek :)

Anonym 

Poslední aktualizace:

Goníček - 21. 05. 2022 - 08:45:34

Náhodné foto

Podporují nás:

Jsme podporováni Jihočeským krajem
Jsme podporováni městem České Budějovice