Vánoční výprava
Jako obvykle jsme si dali sraz na nástupišti č. 29 ve třičtvrtě na tři. Sešli se zde Zvonek, Máňa, Nebojsa, Marek, Sirča, Vozembouch, Pája a Škuby. Cesta proběhla bez větších komplikací, pouze nás udivil řidič na trase Budějovice - Kaplice, který obnovil tradici kočovných obchodníků a zlepšoval si finanční situaci prodejem medu přímo na palubě autobusu...
Potom co jsme se ubytovali na hájovně, v rámci možností se poněkud zahřáli a rozdělili si Nebojsovu vysočinu + 2 rohlíky, přijeli ještě Žán a Tom Jáchym, a také Anonym s Kírkem a hlavně s jídlem (hurá).
K večeři byla polívka "co dům a pytlík dal" a pak jsme se dále snažili zahřát různými způsoby...
Také se k nám doneslo, že Máňa slaví dneska narozeniny (17, už je to holt velkej kluk:-)), a tak jsme mu připravili malé překvapení v podobě dortu, který jsme mu vzápětí snědli...
Samozřejmě nemohlo chybět rozřazení do družin, a tak jsme na dvoře každý hledali své jméno buďto červenou nebo zelenou barvou na papírku napsané a do sněhu napolo zašlapané. Osud a vedení nás rozdělili takto: Team 1 - Pája, Máňa, Marek, Sirča a Žán. Team 2 - Škuby, Kírek, Tom, Nebík a Vozembouch.
Následovalo hledání úkolu. V rámci jeho plnění jsme se rozběhli úprkem na cíp, kde jsme zvučným hlasem zazpívali některou z našich půvabných vánočních koled. A začali se zamýšlet nad dárkem pro Martu...
V sobotu ráno nás vzbudila zima. Bohužel bůhvíproč nevyhnala ze spacáků velké vůdce ve štábu, a tak jsme posnídali až... no, ani ne v půl jedenácté...
Rozhýbali jsme se při eskymácké honičce v pečlivě vyšlapaném bludišti na hřišti před hájovnou, a pak se téměř všichni věnovali jízdě na bobové dráze na Jelením (od Ohňáku vždycky dolů a pak zase nahoru a tak pořád dokola:-)).
Protože páni vedoucí byli výborně instruováni jak správně péct špekáčky (jsou hotové, když jsou upečené, že...), vydařil se nám i oběd, pouze Kírek si stěžoval že se to nedá krájet , za což byl odměněn mytím nádobí, společně s Nebojsou.
Po nutném poledním klidu jsme byli vypraveni na oblíbenou procházku. Tentokrát jsme to stihli ještě celkem za světla... Cesta vedla po svážnici za kuchyní, pořád dál, a návrat - již tradičně - po červené na cíp. Během procházky jsme plnili 10 úkolů. Asi čtyřminutový tábor ticha, střelba šiškou do stromu, přenášení zapálené svíčky, podepisování na strom, nejmladší a nejstarší museli jít se zavázanýma očima (Kírek a spol. vedli své svěřence do křoví a srázů, bohužel je nemohl nikdo ztrestat, neboť jediná přítomná autorita byla dočasně slepá;-)), pak jsme část cesty šli v chumlu, hledali co největší šišku (ze stromu), skládali báseň pro Martu, snažili se uplácat co největší sněhovou kouli, a zapamatovávali jsme si obrázek (potápějící se loď...).
Zatímco jsme byli venku, záhadně zmizely dárky, které jsme přivezli pro kamarády...
Večeře byla vánoční - kapří a salát. Inu, slavili jsme přece Štědrý večer! Ve společnosti hudby a cukroví jsme si nadělili dárky, které se jako zázrakem objevily ve štábu (během naší návštěvy u kapličky, kam jsme nesli dary pro Martu).
Jen tak mezi řečí jsme vyhodnotili některé úkoly z procházky:
→šiška - remiza
→Škubyho družina nenašla úkol s podpisem - 1:0 pro Páju
→větší kouli měla taky Pája :-)
→jako dárek pro Martu obě družiny zvolily květiny, buďto papírové lilie (?) (autorka Sirča), nebo kytici zimního roští s trojzubcem (autorem byla celá družina, hlavně teda Kírek). K našemu velkému údivu se porotě více líbily květy papírové...
→s verši si nikdo moc hlavu nelámal:
"Marto Marto Martičko, ty jsi naše sluníčko", tvůrce Pája,
a "Jsi chladná jako ranní rosa, když na mě dýchneš, je mi kosa" made by Nebojsa.
Pak nám to nějak rychle uteklo, a najednou tu byl Silvestr, a s ním ohňostroj a šampus a tak dále :-).
Tentokrát jsme si dobře zatopili a tak nás žádný ranní chlad nemohl překvapit.
Neděle už byla ve znamení úklidu. Zejména díky Páje bylo poklizeno už v jedenáct (zatímco obvykle zametáme přibližně čtvrt hodiny před odchodem), a vzhledem k tomu, že oběd vařila Žíža (která přijela dopoledne), nebyly ani žádné stížnosti...
Po obědě Žán s Markem umyli nádobí a vedoucí se vzdálili za účelem natáčení.
Žíža se Zvonkem nás poté odvedli na autobus do Leopoldova. Výjimečně jsme vyrazili včas, bohužel jsme zapomněli, že se měnily jízdní řády, a tak jsme zmrzlí na kost stáli na zastávce ještě o dlouhých 20 minut déle... Řidič byl dobrák od kosti, nechtěl abychom měli pod nohama mokro... a tak nám nezatopil, aby nám netál sníh na botách. No, není nad zevnitř zamrzlá okna, aspoň se na ně dá kreslit:-)
Vzhledem k tomu, že tato výprava byla už podle názvu skutečná Vánoční pohoda, nebylo nutné ani počítat body, nevíme tedy kdo vyhrál ono bohatýrské klání...
Ale co, není důležité vyhrát..... znáte to :-)
Stížnosti a poznámky směřujte ke Škubánkovi...
