Vánoční výprava

pátek:
­
sešli jsme se v poměrně hojném počtu na nádraží (Škubánek, Nebojsa, Vládík, Smíšek, Emča,  
Kírek, Máňa, Zvonek, Šneček a Žíža) a vyrazili směr Kaplice-Malonty-Bělá-hájovna. Po cestě jsme
potkali ztroskotance Mota a Martina, které auto nechtělo dovést dál než do Bělé, tak jim kluci
ochotně pomohli odklidit auto alespoň někam stranou a pak se taky vydali nahoru. Nejhůř cestu
snesl pan perník k snídani, protože jeho nositelům přišel poněkud těžký a dali mu to patřičně najevo
opakovanou tupou ránou o zem. U hájovny už na nás čekal polozmrzlý Šíma, který se na nás zaskočil
podívat z Kanady, ale neměl klíče. Ubytovali jsme se a chvíli povídali, dali jsme si večeři - polívku,
lehce slanější, ale když je hlad... Potom se taky na hájovně objevil Anonym.
Rozdělily se dvě družiny:

Eman                              Máňa
Kírek                               Škubánek
Smíšek                            Nebojsa
                                        Vládík

přišel čas na první hru....
zde je její legenda:

Nacházíte se ve starověké vesničce v Novohradskích horách, je čas Vánoc a vy se moc těšíte.
Někdo vyrábí dárky, jiní shání dřevo, aby si mohli zatopit ve svých chýších. Každý ale, kdo jde večer
ven, se má napozoru. Již od dávných dob se v tomto krajipotulují zloději, loupežníci a jiní a ti ohrožují
a olupují spoustu kolemjdoucích. Když ale nikdo nejde, zaměří se na zásoby vesničky, proto v noci
drží vesničani stráž a své zásoby hlídají. Největší nebezpečí ale číhá na cestách. Zásoby jsou hlídány
ve vesnici, ale než se tam dostanou, podstupují cestu  k vesničce, na které loupežníci čekají a číhají.
Na Vánoce je to jiné. Loupežníci jsou přeci také lidé a tak na Vánoce se jejich rodiny schází, na
chvíli zapomínají na své řemeslo a užívají si svátky klidu. Jako vesničané se tedy začínáte chystat,
ženy pečou cukroví, mužishání dřevo na zátop a čekáte, až k vám dorazí látky, ozdoby a všechny ty
věci, které jste si objednali ve městě. Dny plynou a stále nic. Někdo to nevydrží a posílá zapečetěný
dopis obchodníkovi. Odpověď přichází celkem brzy. "Vše jsem poslal" stojí zde psáno. Starosta
vesničky je hluboce rozezlen.Co se tedy stalo?! Chvíli na to přijel poslíček. Všichni se zaradovali,
ale když se k nim přiblížil smích ustal. Jeho tvář byla plna rozpaků. "Nic nevezu" , řekl. A na nic se
mě neptejte, nechci o tom mluvit. Zde je sůl a jiné koření, nějaké látky a ovoce. Víc vám nemohu
dát....


a co říkal dál, se dozvěděli ze sedmi šifer, schovaných v lese:

1) velice mě mrzí co se stalo
2) nemohu za to
3) byl jsem přepaden a oloupen
4) včak neznám nikoho z nich
5) nikdo z loupežníků
6) to nebyl
7) odpusťte mi to, prosím

šifry dřív vyluštila družina Máni a tak si připsali první vítězství.
dál večer příjemně ubíhal, a pak se šlo taky spát...


sobotečka:

ráno nás Šíma většinu probral zvukem sekaného dřeva, k snídani bylo drobení, které vzniklo
dělením a poločasem cestovního rozpadu z perníku. Přijel Robot se Živanou a přivezli nám zásoby,
abychom nebyli moc hlady po zbytek výpravy.. Šíma se s námi rozloučil a Robot a Živana taky. Byl
čas na další hru..


Zželelo se vám ubohého obchodníka. Jeho výklad zněl věrohodně, dokonce slzy měl na krajíčku.
Proto jste ho pustili, ženy uklidnily, ale nevyla s ním stejně řeč. Byl zaražený a prosil o odpuštění.
Večer starosta svolal radu vesnice - která se skládala jak z kmetů, tak mladých mužů. Odsouhlasili
po dlouhé debatě, že zloděje najdou a potrestají. Dohodli jste se, že se složíte na to, abyste mšli na
pátrání dost peněz. Kdo neměl nic u sebe po kapsách, zaskočil domů, nebo si přivydělal u starých
babek, o kterých je známo, že mají peněz moc, ale práce u nich vázne...


dostali úkol složit tři obrázky tak, že každý obrázek byl rozdělen na tři části, které, když se přeložily
přes sebe, daly dohromady finální podobu..
dalším úkolem bylo vyšlapat do sněhu Vánoční motiv
a taky složit pěknou koledu, protože se blížil Štědrý večer...
k obědu jsme si dali těstoviny se sýrovou omáčkou a potom vedoucí šli něco pěkného a
napínavého natočit, mezitím se skládalo, vyšlapávalo a svačilo. Když bylo vše dokonáno,
rozloučili jsme se s Martinem a Motem a Emču stihla nemoc, takže odjel domů s nimi a Škubánek
byla zvolena tou, kdo se ujme vedení jeho opuštěné družiny. Emanovo družině se podařilo zvítězit v
plnění úkolů .

do sněhu vyšlapané obrazce byly moc krásné, anděl a betlém, o malý kousek se porotcům líbil víc
betlém, protože u něj byly i ovečky.
zde jsou koledy, dědek koledňák made by Kírek a Smíšek a krásná koleda od Škubánka:

dedek_kolednak

koleda1

koleda2






A od těď Škubánek oficiálně vede Kírka a Smíška do další hry...

Peněz tedy máte dost, stačí už jen napsat seznam cože měl kdo objednáno, jaké jsou škody a začít
pátrat po viníkovi. Stejně jen málokdo věří, že to nebyli loupežníci.
Co se stalo, stalo se. Ale stejně se vám tomu neznámému lupiči nechce odpustit jen tak. Vánoce
se nezadržitelně blíží a kromě závaznému úkolu vyřešit tento problém, si musíte poradit i s tím, jak
nahradit to, co obchodník nepřivezl. Nezbývá, než se pořádně obléci a vydat se do blízkých lesů,
sebrat stromek. Les se nachází blízko sídla loupežníků. Muži se tedy rozhodli, že své cesty spojí a
dojdou se zeptat, co se v těchto lesích děje. Oblékli se, vyzbrojili a vydali se na cestu..


cesta byla rychlostní, ale měla háček. Lépe řečeno, Družiny věděly, že mají co nejrychleji projít
určenou trasu a po cestě pečlivě koukat, kdy se dostanou do sídla loupežníků. Co ale nevěděli bylo
to, že mají v družině nasazeného "škodiče", který má osud cesty v rukách. Opravdové vítězství
získala ta družina, které cesta trvala déle, záleželo na Nebojsovi a Kírkovi jak se zhostí svého
tajného úkolu, co nejvíce zdržovat, což ostatní nevěděli. Lépe zdržoval Kírek a tak Škubánkova
družina vyhrála. Když dorazili k hájovně, čekali na ně čtytři loupežníci, od kterých se dozvěděli, že
nemají opravdu nic společného s jejich ztraceným nákladem. Zde je doslova legenda pro zájemce:

Když jste vstoupili na okraj loupežného lesa, jak se v tomto kraji přezdívá, nejeden z vás měl v hlavě
obavy. Co když nás oloupí? Nebo zajmou? Co když už se nevrátíme? Vaše obavy se ale rozplynuly
ve chvíli, kdy jeden ze skupiny řekl: "vždyť jsou to taky jen lidé. Jen neměli štěstí na povolání jako
my. Tak pojďme!" V obličejích se objevily letmé úsměvy a  jako jeden muž jste vykročili do lesů.
Dlouho jste kráčeli temnými lesy, zima se do vás pustila a sníh vám ztěžoval cestu. Když už se vám
do hlavy vkrádala myšlenka otočit to zpátky a utíkat domů, do teplých kožešin, z koruny stromů před
vás skočila postava. "Stůjte! A řekněte kdo jste a co tu chcete!" V malé chvíli vás obklíčili
loupežníci, až se vám mnohým strachem sevřela srdce. Nakonec se jeden z vás vzpamatoval,
předstoupil před ně a vyklopil vše o okradeném obchodníkovi, o věcech, co se před Vánoci ztratili,
obžaloval loupežníky z jejich ztráty a dokonce jim pohrozil, že budou litovat, když neřeknou, jak
všechno bylo. Ta slova způsobila nečekanou reakci. Lumpové do jednoho sklopili zbraně a koukali
na sebe jakoby zrovna viděli strašidlo. V jejich obličejích se mísily rozpaky se zaskočením, dívali se
stále jeden na druhého, až se ten, který na vás skočil vzpamatoval a řekl "Nevím o čem to mluvíte.
Myslím, že byste měli neprodleně opustit tohle místo. Nic se vám nestane, protože z vašich slov
slyším, že jste v maléru..Skoro bych řek´, že je mi to líto, ale musí vám stačit čestné slovo, že o
tomhle nic nevíme. I lupiči mají svou čest, ikdyž to zní dovně, ale jsme lidé a Vánoce jsou i pro nás
svátky klidu."
Pochopili jste, že viníka je třeba hledat jinde.


No a štědrý večer pomalu nastal..Šneček se Žížou smažily kapří, bramborový salát byl taky
připraven a shromažďovaly se nějaké ty drobné dárky.. Sváteční Štědrovečerní večeře neproběhla
v takovém klidu, jaký jsme čekali, skoro se zdálo, že všichni mají nějak naspěch a taky podezřele
veliký hlad... Na půdu vedla cestička z ozdob, které ochotníci vyrobili na poslední schůzce a tam už
byl připravený stromeček a dárky. Pak se stala docela chaotická věc, všichni utekli do lesa a
vedoucí je spěchali hledat, protože nechápali, co se to stalo. Z hájovny zazněl výkřik a i otrlejším se
přehnal mráz po zádech :-)
Nastala radost z dárků a zahráli jsme si pár her, mezi nimi byl i román, který zde dávám k přečtení v
nezměněné původní podobě a nebudu ani prozrazovat, kdo co psal, jen řeknu, že každý napsal
odstavec a ten, kdo následoval po něm viděl jen poslední větu, na kterou navázal..takhle to
dopadlo:



roman_1


roman_2


no a pak se šlo spát, dokonce málem byla noční hra a taky ohňostroj, který všichni viděli, ale vůbec
o tom neví..Podivné věci se děly..:-)


neděle:

Ráno raníčko když vyšlo sluníčko jsme vstali a byl vyhlášen válečný stav, družiny musely vybudovat
opevnění ve kterém by následně mohly čelit vpádu barbarů...zkrátka něco jako iglú ze sněhu a pak
vzájemná bitva..Kterou vyhrála Máňova družina.
legenda vyvrcholila a naši obyvatelé se dozvěděli, že dárky jim sebrali malé děti, sirotci od
dřevorubce, které nikdy k Vánocům nic nedostaly a bylo jim to líto.

k obědu byl opečený salám v těstíčku a bramborová kaše bez zelíčka, několik salámů zbylo a tak
se Nebojsa obětavě nabídl, že je zachrání. Vyhlásili jsme vítězný tým - Škubánek, Smíšek a Kírek
A potom nás čekala cesta ostřejším tempem až klouzavým způsobem po zamrzlé cestě dolů do
Leopoldova, odkud nás autobus dovezl až do ČB.

reklamace údajů zde uvedených směřujte k žíže

Poslední aktualizace:

Goníček - 21. 05. 2022 - 08:45:34

Náhodné foto

Podporují nás:

Jsme podporováni Jihočeským krajem
Jsme podporováni městem České Budějovice