Tábor 2008

Dlouhodobá hra - H2Ohrožení

­Je po vysvědčení a Čtveráci se vydávají (jako každý rok) na tábor do Novohradských hor. Všude vládne pohodová nálada a nic nenaznačuje blížící se změny.. Hlavně že už je pokoj od školy a mají před sebou jen užívání si. Jako vždy si nejdříve postavili tábor a zařídili vše tak, aby tam mohli trávit další tři týdny. Počasí jim docela přeje.. Dlouhodobá hra se týká nějakých stromů a nikdo ani moc netuší, co to má být.. Vše by asi pokračovalo dál, když najednou asi po třech dnech zaslechli z rádia podivné vysílání. Komentátor se mezi písničkami zmínil o nemocnicích plných lidí a že se nákaza nejspíše šíří vodou. Poté se vysílání přerušilo a rádio jen šumělo.. CO to má být?! Přece nemůže jít o nic vážného, ale nervozita se prohloubila hned s dalším dnem…

Vedoucí se vrátili od Pražáků, kteří mají tábor nedaleko v Leopoldově a nesli si sebou kameru. Prý jí Pražáci našli nedaleko v lese a teď si jí mají pustit oni. Za nedlouho bylo video v notebooku jednoho z vedoucích.. Nikdo nevěděl, co čekat. Oslava narozenin? Blbnutí u vody? Ne… Spustilo se šumění a po chvíli byli svědky záběrů z Budějovic.. Očividně se něco stalo. Ulice byly prázdné a kameraman sám nemohl uvěřit vlastním očím.. Každou chvíli se rozezněla siréna a jak se onen neznámý, díky kterému se právě dívali, prodíral skrze vylidněné město, docházelo jim, že něco není v pořádku. To jim ovšem zanedlouho potvrdil hlas z natočeného tlampače u soudu… Prý se mají všichni lidé evakuovat z náměstí.. Tam ovšem také nikdo nebyl.. Kameraman se pomalu dostal až daleko za Budějovice, kde měl přehled nad celý městem.. Nikde nikdo, ani auto.. Najednou se ozvala se rána a v hledáčku se objevil výbuch, byl docela blízko a na objektiv musely dopadnou kapky vody, zůstaly po nich jen špinavé šmouhy v záběru. Neznámý se snažil někam utéci, ale upadl a nechal kameru ležet na zemi. Posledním záběrem bylo, jak odchází někam pryč. Mezi Čtveráky se rozhostilo ticho… Dělá si někdo legraci? Stejně rychle ale klid skončil a každý se snažil vymyslet vlastní teorii toho, co se vlastně stalo. Dokonce pár z nich zahlédlo člověka v záběrech..

Další den se jim ztratil člověk.. Vydali se ho tedy hledat a po nějaké době ho našli zraněného kus od tábora. Co si teď počnou? Telefony jsou hluché a pomoc nejspíš ani neexistuje. Kdyby alespoň věděli nějaké podrobnosti, co se stalo. Při večerce se ovšem stalo něco velice zneklidňujícího. Na cípu lesa zahlédli svit baterky. Nervozita se vystupňovala a hlídky to tuto noc měly dost těžké.

Ráno se vydali hledat zdroj světla a po dlouhém a úmorném hledání našli. Postava seděla opřená o strom a hlavu si podepírala rukou. Na ruce měl pásku s lékařským křížem a na batohu připnutou kartičku s fotkou a jinými údaji. Jak na pásce, tak i na kartičce si všimli podivného znaku. Jmenoval se Peter Solanowski a podle všeho byl doktor. Takové štěstí.. Probudil se.. Nejdřív ani nevěděl, kde je.. Koukal na Čtveráky více s podezřením než s úlevou a od nich se nedočkal ničeho jiného. Ptal se jich, kdo jsou a jestli tady někde mají jejich vedoucí. Jedna tam byla. Žíža… Doktor se na chvíli zamyslel a zeptal se jí, jestli se už někdy neviděli, ona na to, že o tom neví a tak se tím už dále nezabýval. Neustále si přidržoval obvázané zranění na levé ruce, ale odmítl jim říci, co se mu stalo. Jen je prosil, aby ho vzali k nim do tábora. Nechtělo se jim… Byl to cizinec a s tím, co se v civilizaci stalo, nemohli věřit nikomu. Nakonec ho přes pár nesouhlasných výtek vzali.. Ještě ten den je poprosil, aby mu pomohli najít jeho poztrácené věci.. Toho samého večera dostal od vedoucích hůlku.. „Teď jsem jak ten House“, prohlásil…

Druhý den ráno se probudili za zvuku odlítajícího vrtulníku. Jak se později dozvěděli, tak vedoucí viděli, že shodil nějaký balíček nedaleko od nich. Po zjištění potřebných informací se vydali na cestu. Zanedlouho došli na Kobylí vrch, kde potkali kulhajícího doktora Solanowského s jedním z vedoucích, překvapeně se jich ptal, co tu dělají, oni, že hledají balíček.. Netrvalo dlouho a doktor se prořekl, že hledá to samé.. Jejich podezření se rázem zvětšilo.. Doktor jim řekl, kde by to přesně mohlo být a poslal je na kopec samotné, že sám s tou nohou nahoru nemůže… Vrchol byl jedna velká skála a to stěžovalo Čtverákům hledání, ale nakonec se podařilo. Blikající majáček na brašně nebyl za světla skoro vidět. Pro koho mohl asi být.. Pro doktora? Otevřeli ho..

Podivnější obsah by asi těžko dokázali sami vymyslet: plynová maska, vysílačka, roušky, gumové rukavice a 4 skleněné ampulky, ve třech byla modrá tekutina s nápisem P a v jedné, s nápisem T!, byla tekutina zelená. Potom, co doktorovi sdělili obsah, tak se zděsil.. „Určitě je tam zelená?“ jakoby nemohl věřit, co slyší.. Poslal je zpátky do tábora i s brašnou a zůstal přemýšlet. Po cestě se všichni dohadovali, co to může být. Padlo mnoho návrhů i ten, že otrava voda není náhoda a že zelená voda není nic jiného než jed a modrá protilátka.. Snad jim doktor sdělí více, protože, jak už jim bylo jasné, on něco věděl..

To co se dělo poté byl jako zlý sen. Druhý den šli Čtveráci a Šlápoty na dříví a od práce je vyrušil křik z lesa. Co to mohlo být? Přiběhli na náměstíčko a čekali.. Dlouho se nic nedělo.. „AAAAA“, ozvalo se najednou hned vedle nich a z lesa vyběhl muž, který křičel na celé kolo a očividně byl úplně mimo. Uviděl je a pustil se rovnou k nim.

„Jsou tady! Jsou tady, pokousali mě! Všichni tady umřeme…“ V tu chvíli nikdo netušil co má dělat. Každého to zarazilo tak moc, že nebyl schopný sebemenšího pohybu. Z toho úleku je vysvobodil až křik z druhé strany tábora: „Chyťte ho! Nesmí nám utéct! Tak dělejte!“ Byl to doktor a zjevně nehodlal ponechat nic náhodě… Poháněni doktorem se všichni rozběhli a pronásledovali muže do lesa. Ten chvíli kličkoval a zase se vrátil do tábora. Unavil se a po chvíli už bylo snadné ho srazit na zem a znehybnit ho. Doktor ihned přiběhl (tak rychle, jak mu jeho pochroumaná noha dovolila), chytil muže a začal ho odvádět směrem k hájovně. „Vraťte se zpátky do lesa, už je všechno v pořádku, určitě se to vysvětlí, odvedu ho na marodku..“ řekl doktor a táhl pokousaného cizince pryč od nich, ten se chvíli zmítal, ale po chvíli ztichl.

„Co to sakra mělo být?“ znělo mezi dětmi a rádcové se snažili udržet všechny v klidu… Vedoucí se odešli poradit co nejdál, aby je nikdo neslyšel.. „Tohle je nějaký divný“, zahlásil někdo v davu šeptajících členů..

Tu noc se nikomu nechtělo spát, každý přemýšlel, co se to děje. Ozval se poplach a doktor všechny probudil. V okolí tábora se pohybovali cizí lidé a bylo potřeba zjistit, kdo jsou a co chtějí. Poté co už pár lidí našli jim bylo jasné, co se děje. Jednalo se o uprchlíky z měst a každý jim říkal, že proběhla evakuace a že jim bylo řečeno že v Novohradských horách je bezpečno a dál na jih také. Jen jeden uprchlík se choval velice podivně. Nechtěl jim nic říci a naopak se sám pořád vyptával. Odkud jsou, kolik jich tam je. Neměli důvod neodpovědět… A nebo měli? Všimli si podivného průkazu, který už někde zahlédli, ale kde to jen bylo…

Bohužel další rána přišla brzy. Všichni vedoucí byli nakaženi záhadnou chorobou. Nejspíš to byla ta samá, která skolila okolní svět… Museli odchytit nakažené vedoucí a zavřít je do karantény. Během toho zjišťovali, co by mohlo pomoci k uzdravení.

Nasbírali byliny a uvařili léčivý lektvar, ale ani ten nepomohl… Co se to, sakra, děje??? Za chvíli bylo vše jasné… Někdo otrávil vodu ve studánce. Po pátrání vyšlo najevo, že někdo vykradl brašnu, kde se lahvička se záhadnými tekutinami nacházely. Bylo to jasné, něco z toho byl původ nákazy.

Během oběda všechny vyrušil zvláštní zvuk, všem trvalo docela dlouho, než si uvědomili, odkud vychází. Byla to ta vysílačka, kterou našli společně s dalšími věcmi v brašně. Ozval se cizí hlas, který mluvil španělsky, poté promluvil česky: „V 17:00 u staré lovecké chatky s pramenem“, byla jedna z vět… A tak se Čtveráci vydali ve stanovený čas na dané místo, které přeci podle popisu poznali.

Na místo dorazili později, ale očividně tam nikdo nebyl. Schovali se tedy do blízkého houští a čekali. Zanedlouho z protějšího lesa vyletěla dýmovnice a zahalila okolí do mlhy. Všichni napjatě bez hnutí čekali, co se bude dít. Bylo to nadmíru podezřelé. Po chvíli se mezi stromy objevila postava celá v černém. Na hlavě měla kuklu a na zádech podivný červený znak, který se obvykle používá na označení biohazardu. Nad tím byl nápis H2O. Rozhlédl se. Jakmile se natočil ke Čtverákům a Šlápotám, tak uviděli už známou průkazku připnutou na uniformě. Tu samou přeci viděli včera v noci na jednom z uprchlíků a ještě na.. Kde to jen ale bylo… Během okamžiku přišel stejně oděný muž z druhé strany, pozdravili se a začali si povídat. Jeden byl očividně ten samý, kterého potkali včera v noci. „Ten dětský tábor je támhle za kopcem… Je jich tam 26…“ a pokračoval v informacích, které mu sami včera prozradili. „To bude mít šéf radost“, prohlásil druhý. Popřáli si šťastnou cestu a zase zmizeli v lese… Kdo to byl? A co znamenají ty podivné průkazky?

Samozřejmě hned padlo podezření na doktora, ale ten se vymlouval, že on za nic nemůže. Naopak všem zadal novou práci, aby nepřemýšleli nad hloupostmi. Bylo potřeba obejít nejbližší vodní zdroje a odebrat pro doktora vzorky, aby prozkoumal, které jsou nakažené a které ne.

Dostali mapu se zakreslenými potoky a studánkami, odkud měli vodu přinést. Začalo se poměrně kazit počasí a po chvíli se dostavil déšť. Pokračovali v hledání, dokud nedorazili k jednomu z potoků. Už od zatáčky slyšeli spoustu hlasů a když přišli blíže, viděli spoustu stejně oblečených postav (stejně jako den před tím), jak spolu o něčem zuřivě debatují. „Nalej to tam, dělej… Bacha, kdo to je?!!“ Jakmile zpozorovali členy přicházet, začali na ně pokřikovat, mířili na ně zbraněmi a po chvíli utekli do lesa. Bylo jim to hned jasné, byli svědky znečištění dalšího vodního zdroje. Co to bylo za lidi a o co jim šlo, to ale nevěděli.

Vrátili se do tábora, aby předali vzorky doktorovi, řekli mu také o tom, koho potkali u potoka. Doktor nereagoval nijak překvapeně, jen se tvářil velice zachmuřeně…

________________________________________________________

Konec úryvku akční dlouhodobé hry H2O: Tábor v ohrožení

Anonym 



Poslední aktualizace:

Goníček - 21. 05. 2022 - 08:45:34

Náhodné foto

Podporují nás:

Jsme podporováni Jihočeským krajem
Jsme podporováni městem České Budějovice