Hledání faraonova tajemství


1. den výpravy pátek


Všichni jsme se sešli v Merkury centru (vedoucí: Zvonek a Žíža děti: Máňa, Kírek, Smíšek, Štěpán a
Nebojsa). Když už Žíža platila autobus, tak přiběhl Mot. Tak jsme vyjeli. Po cestě se nic naštěstí
nestalo. V Kaplici jsme přestoupili. Dojeli jsme do Belý. A začal výstup na hájovnu.
Když jsme vylezli k hájovně tak jsme se zabydleli v marodce a vedoucí ve štábu.

(Teď pro ty, co neví jak vypadá hájovna. Když vejdete na dvůr, tak po pravé ruce máte zříceninu a po
levé hájovnu. Vejdete do hájovny a po pravé ruce máte sklad a po levé štáb. Stěny lemují skříně.
Projdete do další místnosti. Stěny jsou opět lemovány skříněmi. Jděte tedy dále a po pravé ruce
sklep, po levé ošetřovna a před sebou pokoj Robota.)

Jakmile jsme se ubytovali, tak jsme šli prozkoumat co je na cípu. Mysleli jsme si, že je to brána,
odkorněné klády, nebo ohraničení na plynovod. Když jsme tam dorazili, zjistili jsme, že je to
odpočívadlo pro turisty. Ale najednou zazněla trubka. Nástup! Tak jsme se rozběhli. Byla večeře.
Polévka se spoustou nudlí. Pak jsme si mohli chvilku dělat co chceme. Tak jsme si povídali a snažili
jsme se nějak zabavit. Za chvíli přišla na marodku Žíža a přečetla nám legendu o Egyptě a jeho
novém vládci. Pak nám řekla, ať spíme, ale my jsme ještě hubili mouchy a pitvali svíčku. Najednou
dovnitř vpadli vedoucí a oznámili nám noční hru (prý půl hodiny dlouhou cha:) . )a odvedli nás do
štábu. A po jednom nás odvedli ven. Bylo to jen 30 m k mohylám, Nejdříve šel Máňa, Kíra, Štěpán,
Nebojsa a Smíšek. Našli jsme dopis od faraonova písaře a pak jsme usnuli.

2.den výpravy, sobota



Ráno jsme se probudili, došli pro dřevo a zatopili jsme si v kamnech. Asi po hodině přijeli Vykuk a
Buqoi se zásobami. K snídani jsme měli chleba s ramou a marmeládu. Když na marodku přišla
Žíža a přečetla nám legendu.  Oblékli jsme se a šli hrát hru. Měli jsme najít kartičky s písmenem a
jedním nebo dvěma číslama. Celkem byly čísla do 101 a když se potom popořadě přečetli písmena
vznikla zpráva. Pak byla svačina (perník). Jakmile jsme dojedli tak nám vedoucí řekli 5 míst a na
jednom jsme měli najít mistra cechu a ten nám dal otázku všichni ji zodpověděli správně. Chvilka
klidu a potom jsme dostali papír s morseovkou a měli jsme ho vyluštit. Mezitím byl oběd (buřty s
omáčkou VÝBORNÉ) . Pokračovali jsme v luštění. Potom co jsme vyluštili jsme šli na procházku
cestou jsme měli najít asi 35 slov a naučit se je nazpaměť.  Potom byla svačina a každý šel dělat co
chtěl (já šel psát kroniku na odpočívadlo za mnou přišel Smíšek). Měli jsme dlouhou pauzu a pak
byla večeře (paštiky, med, marmeláda) Opět jsme si dělali co chtěli a potom jsme měli další hru
(zhasnout svíčku kusem celofánu na provázku). Pak jsme hráli hru se slovy (velmi jsme se nasmáli)
Pak jsme šli spát. Kíra a Máňa ale byli ještě ve štábu. Už jsme skoro spali, ale najednou na
marodku zase vpadli vedoucí a probudili nás (rozhodně vám to nepřeju FUJ) Noční hra ách jo. Dojít
se svíčkama na cíp a zpátky. Nebojsa, Smíšek a Štěpán šli spolu a dostali vynadáno. Pak už jsme
šli konečně spát.

3. den


Ráno když jsme se probudili, jsme si dali polštářovou bitvu, byli jsme v nejlepším, když tam vpadla
Žíža a zastavila to (ááách jo). Do 1 minuty to mělo být uklizeno zvládli jsme to (ale jen tak tak.) Za
trest byla rozcvička. Kíra a Smíšek jí hákovali a tak dostali vynadáno. Pak byla snídaně. A pak velká
závěrečná hra. Všechny body se přečetli na písmena A když chtěl někdo nějaké vědět, oběhl 3
stanoviště 1. Kíra, 2. Máňa, 3. Smíšek, 4. Nebojsa, 5. Štěpán.
Při hře nám donesli svačinu (jablko). Pak byl oběd. (špagety). Vyhodnocení každý dostal postavičku
egyptského boha, hieroglyfy a Štěpán plátno (našel ho) Kíra diplom (vyhrál)


TO JE KONEC VÝPRAVY
hledání faraonova tajemství (24. - 26. 10. 2008)
Napsal: Nebojsa
Velmi pomohl: Smíšek





zde je verze od žíži (delší a nudnější):

pátek

sešli jsme se jako vždycky na autobusovém nádraží ve složení Máňa, Kírek, Nebojsa, Smíšek, Štěpán, Zvonek Žíža a na poslední chvíli dorazil i Mot...jeli jsme trochu špatnějším autobusem, ale nakonec nás řidič neochotně vzal až do Kaplice. Od tud tradiční cesta do Bělé a nahoru na hájovnu.
Nebyla taková zima, jakou jsme čekali, ale i tak jsme si  zatopili:)...později všichni poslouchali příběh, čtený z časopisu Epocha, o faraonovi Achnatonovi, který byl zvláštním vládcem tím, že se snažil Egypt přesvědčit na svou víru v jediného boha Atona... K večeři byla Motova lehce ostřejší polívčička a po ní to začalo...venku se rozprostřela mlha, ale to nikdo nevěděl, protože seděli všichni ve štábu a po jednom byli vyzíváni, aby šli ven, nikdo ale dopředu nevěděl, co ho čeká... Čekala ho taková lehká stezka odvahy - projít bez baterky od brány hustou mlhou až k mohyle u cesty, najít tam dopis, vrátit se s ním dovnitř, zaklepat na štáb a jít na marodku, takže nikdo dopředu nevěděl, co se venku vlastně dělo...V dopise se pak všichni dočetli, že jeho autorem je písař Nofref, žijící v době, kdy v Egyptě nastoupil k moci faraon Achnaton, psal o neznámém příběhu, který byl zapomenut, že jde o jeho přítele Chosveta, který údajně zachránil Egypt od jisté zkázy...nic víc zatím nikdo nevěděl, ale všem bylo jasné, že ráno je moudřejší večera a tak se šlo spát...

sobota

se snídaní jsme čekali na Vykuka s Buquoyem, kteří ji měli v autě a k deváté hodině se s ní přiřítili na hájovnu..
Po snídani přišlo čtení legendy... příběh písaře Nofrefa začal tím, že mu jeho přítel Chosvet přišel oznámit smrt faraona Amenhotepa III. Byl z toho rozrušený a písař si nebyl zcela jistý tím, jestli ho pochopil, protože smrt faraona neznamenala ve starém Egyptě tragédii - faraon byl svou smrtí připraven na cestu mezi bohy..líčil, jak proběhl pohřeb a potom také to, jak byl zvolen nový faraon, když k němu přišel Chosvet a pravil:
..a následovala hra - děti musely zjistit co Chosvet písaři řekl - po lese byly rozházené písmenka a u každého z nich bylo číslo a tak  z nich krásně poskládali tuto větu:

"
Je zle. Faraon poručil stěhování. Na pravém břehu Nilu vyroste nové hlavní město. Satvba začne hned zítra a to město nazval Achetaton."

(pořadí...1. Máňa, 2.Smíšek, 3.Štěpán, 4. Nebojsa,-ti tři se museli "rozstřelit" během tam a zpátky, protože úplně nepochopili, co to je hrát každý sám za sebe..a 5. Kírek)



...písaři po chvíli došlo, jaká je to hrozba, že se faraon musel doopravdy zbláznit..Došlo mu také, že název hlavního města má být Achetaton- Atonův obzor..Chosvet mu pověděl, že existuje plán, který může zachránit Egypt, a že do toho půjde. Nofref mu nabídl pomoc, ale pomoci mohl pouze tím, že celý příběh zapíše a až bude vhodný čas a bezpečná doba, se pak o něm dozví svět...Chosvet odešel a slíbil, že o sobě dá vědět...
Chosvetovým úkolem bylo najít boha Ptaha - boha řemeslníků - a prosit ho o pomoc...

na mapě bylo označených pět míst a na jednom z nich byl mistr cechu se svými bodyguardy, úkolem každého bylo přesvědčit mistra cechu, který byl již faraonovým novým bohem omámen, aby se vrátil na původní víru v boha Ptaha - stačilo se trefit do zprávného místa na mapě a odpovědět na doplňující hádanky...někdo běžel, někdo šel, nakonec nás ale všichni objevili



(v pořadí: 1. Máňa, 2. Smíšek, 3. Kírek, 4. Nebojsa, 5. Štěpán), mistra cechu tedy přesvědčili (ikdyž někteří na hádanku nepřišli, protože v pochodu prý přemýšlet nejde a my jsme zakázali sezení u cesty spojené s přemýšlením..)
a mohl se jít vařit oběd - Motíkova speciální uzenina se Zvonkovou bramborovou kaší..



než byl ale oběd hotový, čekal pátrače po faraonově tajemství další úkol...
legenda líčila to, jak Chosvet zvládl svůj úkol přesvědčit představitele řemeslných cechů a odcházel ze svatého místa, když se před něj snesl palmový list a v duchu děkoval svému příteli písaři, který ho když byly ještě děti naučil umu písařskému, protože jinak by nikdy nepřečetl to, co mu Ptah vzkazoval...
..takže šifřička:-) trochu morseovky..mezitím byl oběd dovařen a tak se někteří nenápadně snažili luštit pod stolem a za sebou na posteli než pochopili, že se mají nejdřív v klidu najíst...
povedlo se nakonec všechno a zprávu všichni rozluštili
(1. Kírek, 2. Máňa, 3. Nebojsa, 4. Smíšek, 5. Štěpán)

JSI ŠLECHETNÝ A ODVÁŽNÝ A TVÁ VĚC JE VÁŽNÁ, JDI A VYHLEDEJ BOHA THOVTA - PÁNA SLOVA. JE MOCNĚJŠÍ NEŽ JÁ. ŘEKNI, ŽE JSEM TĚ POSLAL. NAJDEŠ HO VE STARÉ KNIHOVNĚ, VZADU V CHODBĚ, TAM STAROU KNIHU OTEVŘI  A V NÍ NAJDEŠ MODLITBU. PRONES TUTO MODLITBU A THOVT TI BUDE NASLOUCHAT.

...tak po poledním klidu bylo třeba najít ve staré knihovně knihu a naučit se modlitbu...
šli jsme se tedy projít a po cestě se různě objevovaly papírky se slovy..(některé byly vidět hned, některé byly na kuriózních místech precizně umístěné)



nejdříve se všichni učili všechno dohromady, opakovalo se, mluvilo se, ale slov začalo přibývat a taky už si každý nevšiml každěho papírku...ke konci cesty vládlo už tedy docela ticho a všem zněla hlavou modlitba k Thovtovi...
úkol pokračoval, jednotlivě předstoupit před odbornou porotu...



...a přednést to, co se kdo naučil.
Hodnotilo se kolik slov komu chybělo a taky trochu styl přednesu (třeba Štěpán vystřihl modlitbu jako básničku bez problému, Máňovi se trošku sekal gramofon..Nebojsovi se to zas seklo nějak všechno:) )
(nakonec to dopadlo takhle: 1. Štěpán, 2. Smíšek, 3. Kírek, 4.Máňa, 5. Nebojsa)

tady je znění modlitby: Ó MOCNÝ THOVTE, VYSLYŠ PROSÍM SLOVA MÁ, VÍM, ŽE SLYŠÍŠ TOHO, KDO MODLITBU ODŘÍKÁ.  POUŽÍT JEN SLOVA MOCNÁ V TOM SE SKRÝVÁ TAJEMSTVÍ,  Z KRÁSNÝCH PÍSMEN A SLOV BOHŮ OTEVŘI SVÉ KRÁLOVSTVÍ. AMEN.

Buquoy s Vykukem dovykonali svou naplánovanou práci a odjeli, ale přijela jiná návštěva a to Dlouhý.

Legenda pokračovala... Chosvet psal, že úkol sice splnil, ale že byl odkázán na boha Anupa. Boha, který doprovází mrtvé duše na cestě do podsvětí, že splnil jeho zkoušku a je způsobilý jít až k samotnému bohu měsíce - Chonsuovi.

zkouška boha Anupa se skládala z provázku, na jehož koci byl kus svíčky v alobalu...S tím si každý musel stoupnout na židli, ruku, ve které držel provázek dát až nad hlavu a pomocí konce provázku musel zhasnout svíčku, která hořela dole u nohy židle.
(nejrychleji se to povedlo Máňovi, 2. byl Smíšek, potom Štěpán, Kírek a nejpomalejší byl Nebojsa)potom už jen tak pro zábavu jsme zkoušeli dát provázek kolem pasu a zkomplikovat si tím úkol a tak...



Když už měli všichni zhasínání svíčky dost, dali jsme si večeři, po které nastala dost nečekaná zábava.. mysleli jsme, že hra, kterou budem hrát bude tak na chvilku, ale vznikla z ní zábava která vedla k záchvatům smíchu i záchvatům novátorských pokroků ve vynálezu zcela nových slov.
Šlo o hru kdy je napsaná jakási "kostra" - jaký, kdo, jak, co dělal, kde - na svůj papír napíšete nejdřív jaký, potom to přeložíte tak, aby nebylo vidět, co je tam naspáno a pošlete to sousedovi, který doplní "kdo" a taky to přeloží a pošle to dál, až z toho vznikne věta s pochybným významem, mnohoznačného původu, ale s vtipným obsahem (když ovšem rozumíte slovům, která jsou tam napsaná:) kdybych měla vylíčit proč jsme se smáli, bylo by to na novou kroniku, třeba se to povede Nebojsovi v jeho verzi kroniky, ale alespoň pár nejlepších kousků musím uvést:)
tak tady je třeba prvotřídní ukázka tvorby ze slovní dílny Štěpán-Smíšek-Nebojsa:

Vylízaný                                                    hustý                             a do třetice:    večerní
sádlokaz                                                 majitel lékárny                                        šunkofleky
bezhlavomyslně                                    krokodílově                                              šumikáťovitě
jel                                                          no prostě dělal                                       vajco dělal
v hasičárně                                           v Nose sira Rypáka                                v parku

(můžeme se jen domnívat kdo            (bez komentáře:)                            (tady se Dlouhý snažil
je sádlokaz a jak vypadal když                                                                         zjistit, co to je "šumikáťovitě"
jel bezhlavomyslně:)                                                                                          a bylo mu řečeno že "něco
                                                                                                                               jako šumí hrozně moc,
                                                                                                                                tak to šumí káťovitě." :))))

navíc osobitý styl větám dal i styl psaní, něco z toho naskenuji, aby bylo vidět osobité kouzlo myšlenek uložených na papír...Zábava zkončila, Smíšek pak spokojeně prohlásil, že takový slova ho ještě nikdy nenapadovaly..
někdo ulehl, někdo si ještě povídal, přiblížil se čas, kdy bůh měsíce  Anup zadá svůj úkol...

...písaře Nofrefa probudilo bouchání na dveře, stál za nimi v prostřed noci Chosvet, celý v bílém, vypadal slavnostně a říkal, že je vše splněno..že až se ráno Nofref probudí, má hledat u staré pyramidy ranní paprsek světla. má se tam podívat a dál už bude vědět. Chosvet odešel a Nofref šel spát...

úkol boha měsíce byl poměrně snadný...každý dostal zapálenou svíčku, se kterou musel dojít za bohem měsíce na cíp lesa a potom zase zpátky, svíčka nesměla zhasnout... někteří běželi a někteří se toulali ve trojici pozadu... Smíšek, Nebojsa a Štěpán přišli nastejně, proto se museli rozhodnout sami, kdo z nich bude na jakém místě, všichni nastejně být nemohli...
(pořadí: 1. Kírek, 2. Máňa, 3. Nebojsa, 4. Smíšek, 5. Štěpán)
potom se tedy šlo konečně zaslouženě spát -  Kíra s Máňou trénovali pyromanské schopnosti na sirkách a alobalu a někdo měl chuť na rybičky...Zvonek si vybral sice trochu ostřejší, ale alespoň se do nich dalo dostat.. nebýt Kírkovy ochotné pomoci, ty druhé by si Žíža asi nedala že... :)byly sice hnusný, ale za tu námahu nešlo je nesníst:D
Dlouhý se potom nějak rozpovídal, a tak se ve štábu rozjely dlouhé debaty, které končily čtením Doplera..


neděle

...ráno nebylo probuzení zrovna nejšťastnější...teda je pravda, že jak pro koho, ti co měli za skvělý nápad uspořádat ranní polštářovou (podhlavníkovou) bitvu docela šťastné bylo...a Dlouhý určitě také ocenil, když ráno slyšel jako první svůj tak moc oblíbený článek o Dopleru.:) K snídani jsme snědli buchtu s kakaem a pak vypukla závěrečná etapa, která smazala dosavadní pořadí...
podle bodů, které do této chvíle každý dostal, byl všem přidělen papír s hieroglyfickou abecedou, a podle toho, jak si vedli(viz nástěnka-5 hieroglifů za první místo a jeden za poslední..) tam měli vyplněný určitý počet písmenek..takže ten, kdo se doteď snažil nejvíc, nemusel tolik běhat.



Běhat -to protože když chtěli vědět nějaké písmenko z abecedy, bylo třeba doběhnout na tři místa, kde byly kopičky s hieroglyfy (na jednom červené, na dalším černé a na posledním modré) a tak přijít se třemi papírky z každého místa se stejným znakem. Ještě než začali luštit bylo ale třeba najít zprávu že:)

...legenda končila tím, že se ráno Nofref probudil a přemýšlel, jestli se ho v noci navštívil Chosvet, nebo jestli se mu to jen zdálo...přišel stejně ale na místo, o kterém mu jeho přítel v noci říkal...našel tam kamennou stélu, na které bylo něco napsáno..

Vše je dokonáno..Povedlo se můj příeli. Bůh Anup mě vyslyšel. Pomohl mi ukončit úkol. Však za to, že se za mně přimluví u nejvyššího boha Ra, abych s ním mohl mluvit žádal daň. Nejvyšší daň jakou člověk může dát. Chtěl, abych obětoval někoho ze své rodiny. Chtěl doprovod na svou cestu do podsvětí. Zatrnulo mi...obětovat lidský život...A koho? Chvíli jsem přemýšlel a odpověděl mu: "ano, dám ti, oč mě žádáš." Dobrá, tedy pojď. Mluvil jsem s bohem slunce.(...)Ra se rozzlobil tak, že se vše zachvělo.Řekl mi, že se faraon nedožije příštího soumraku za svou drzost.(...)Zítra bude velký den. V době, kdy to čteš,  již ten den nastal. Škoda jen, že nebudu to moci spatřit. Slíbil jsem oběť ze své rodiny a také to splním, Odcházím navždy. Tobě, Noferefe, děkuji za všechno. Chosvet
(...)
poslední věta legendy zní takhle:
najdi proto ty, kdo tento dopis čteš plátno na které jsem zapsal, co se ten den stalo, dozvíš se, jak Ra potrestal faraonovu troufalost...

v okolí Jeleního vrchu se nacházelo plátno plné hieroglyfů, které museli najít, přinést a vyluštit. Komu se to podařilo jako prvnímu, ten vyhrál celou výpravu..






"ŽIVOT FARAONA ACHNATONA ZKONČIL ZVLÁŠTNÍ UDÁLOSTÍ SLUNCE. SLUNCE ZATMĚNÍ BYLO. TRVALO CHVÍLI, VŠAK FARAON DO HODINY ZEMŘEL. NEUNESL ZMIZENÍ SVÉHO JEDINÉHO BOHA V PRAVÉ POLEDNE."


the end..



..vlastně ne.. ještě odjel Dlouhý, byl oběd a k němu špagety, taky přijel Clown, který nám způsobil záchvaty smíchu a křeče v břiše a prodloužil nám tím smíchem životy tak, že budem asi nesmrtelní:), potom bylo slavnostní vyhodnocení, vlastně jsem zapomněla vypsat konečné pořadí, tak tady je:
tadáá:

1. Kírek
2. Máňa
3. Smíšek
4. Nebojsa
5. Štěpán


každý dostal nějaký ten malý předmět na památku, potom jsme se šli podívat na slavnostní odpálení Máňovy a Kírkovy rakety, která mohutně vystřelila a zaryla se 10 cm do pařezu (Žíža se té rány lekla jako ničeho za celou výpravu a že příležitostí bylo dost:) sbalili jsme si věci a vydali se směrem k Leopoldovu na autobus a starou známou cestou domů.

Poslední aktualizace:

Goníček - 21. 05. 2022 - 08:45:34

Náhodné foto

Podporují nás:

Jsme podporováni Jihočeským krajem
Jsme podporováni městem České Budějovice