Vánoční výprava

Sešli jsme se jako obvykle v pátek před třetí hodinou na přesunutém nádraží. Já se dostavil až jako poslední a hned byl zaúkolován od Leča ( vím, že nemám rád, když se vozí autem, ale zase by mohla začít;) ). Na nádraží už čekali Markéta ( Škubánek ) s Markem, Ondra, Tragéd, Lečo a Mot. Po nutném obejmutí s rodiči jsme se naložili od autobusu a ten s námi vyrazil skrz netradiční ( tzn. nezasněženou ), zimní krajinu do Kaplice a poté dál do Bělé. Po cestě, jako obvykle, přistoupil Nebojsa. Cesta se obešla ( už je mi to trapný psát pořád dokola, že jsou Čtveráci imunní vůči napomínání ) bez větších potíží a i stoupání na Mášovnu proběhlo v klidu.
Tam na nás už čekal Šíma, který na hájovně byl prý od dvou a zrovna nám kuchtil oběd na příští den. Všichni se už neskutečně těšili na večeři a na výborné pomazánky, které na nás už čekaly.. Nevím, jak se jmenovaly, ale jedna byla pálivá ( ta červená, co nikdo nejí.. jen já a Mot;) ) a druhá byla bílá, kterou jsem neochutnal. Poté se Šíma dal do vysvětlování jedné nové hry ( na jménu si nevzpomenu, zabijte mě, že nepíšu kroniky hned po příjezdu) a myslím si, že toho bude dost dlouho litovat, protože vysvětlovat něco nám Čtverákům.. No.. Je to odvaha;) První den jsme šli docela brzy spát. Ještě předtím si chtěli všichni rozbalit dárky, ale to jsme jim zatrhli a museli si to nechat až na příští večer.. Dárky zůstali nerozbalené na stole přes noc.
Ráno nás Šíma probudil svým mistrovským uměním žonglovat s hrnci. Bohužel se mu to v danou chvíli moc nepovedlo a tak z toho byl docela hlasitý budíček.. Jé.. Já zapomněl.. Budíček pro nás starší.. Mladší.. No.. Ti už blbli od rána.. K snídani jsme měli míchaná vajíčka, pak nám Šíma rozdělil práci a odjel :. Najednou se ozval hlahol ze štábu! Dárky byli pryč.. Děti z toho byly celé pryč a my jsme hned věděli, kdo jim to udělal… Marta.. Jenže mě nenapadlo, že se toho tak chytí a pak nemluvily o ničem jiném než o ní a dělaly si z ní dokonce srandu.. Neposlouchaly nás, když jsme jim vysvětlovali, že se o ní takhle mluvit nemá a že by si jí mohly naštvat..
Před obědem se kolem hájovny objevily indicie, co by Marta požadovala jako náhradu za jejich dárky. Vyšlo najevo, že bude chtít vyrobit panenku z přírodních materiálů a tak se všichni dali do práce. Mezitím jsme s Motem dotáhli stromeček a Lečo hlídala děti a ohřívala guláš ( mimochodem výborný guláš ).. Neustále se všichni bavili o Martě..
Po obědě se všichni vydali na procházku po fáborkách, která vedla neznámo kam. Potom jsme se pomalu začali připravovat na "Vánoční" večeři a všichni byli nedočkaví, jestli Marta svůj slib splní. K večeři jsme měli vánoční párky s vánočním chlebem. Hráli jsme koledy, zdobil se stromeček a děti se potom ujali nádobí a šly ho opláchnout ven. Ale co to? Když se vrátili, pod stromečkem byly ztracené dárky, všude bylo cukroví a rozházené bonbóny a sušenky. Všichni se vrhli na dárky a sladkosti a po chvíli se Mot s Anonymem odebrali na dřevo. Také se šlo zkontrolovat, jestli si Marta vzala vyrobené dárky a samozřejmě jsme už žádné nenašli.
Najednou se začali objevovat tajemná světla na cestě a všechny zajímalo, o co jde.. Neustálé napomínání, že se nikdo nemá o Martě bavit se minulo účinkem a všichni si z ní dělali pouze legraci. Teď přišla ona a dala jim šanci se s ní setkat..
Vyzvedli jsme děti ze štábu a odvedli je na půdu k místu, kde by se měla podle všeho Marta nacházet. Dozvěděly se o ní základní fakta a pak se celé vystrašené odebraly do lesa s Anonymem a Motem, kteří je vedli tmou. Po cestě byl slyšet nářek a vytí směrem od hájovny, ale byli jsme dost daleko na to, abychom rozpoznali o co jde. Vedli jsme je místy, kudy se Marta ráda procházela až jsme dorazili na místo, kde je chtěla už vést sama.. Osvětlila jim cestu svíčkami a oni se vydali na cestu za ní. Utíkal nám čas. Potřebovali jsme stihnout přesně tu dobu, kdy by se mohla objevit.. Marek a Ondra šli spolu, Tragéd a Nebojsa šli každý sám ( Tragéd moc nešel, spíš se sunul).. Byla neskutečná tma, protože nesvítil Měsíc. Potom nám všichni vyprávěli, že na konci našli vzkaz od Marty, že vypršel čas a že už tu není.. Škoda, měli víc chvátat.. Cesta to byla dlouhá.. Vedla hlubokým lesem a pak přes rozsáhlou louku na cíp lesa.
Když jsem se s Motem vrátil do hájovny, všechny děti už spaly (bylo asi třičtvrtě na deset!!!), takže jsme usoudili, že se vystrašily a unavily dost..
Bohužel jejich prohřešky vůči Martě byly moc velké.. V noci se zjevila znovu a tentokrát jsme jí všichni zahlédli. Děti se probudily a šly se s námi podívat do výklenku pod schody a skutečně.. Byla tam.. Já nevím, bylo moc zmatku, abych si jí stačil prohlédnout, ale ve světle baterky se skutečně něco mihlo a okolo byly naskládané dětmi vyrobené dárky. Nastal úprk zpátky do štábu, kde jsem se zamkli.. A děti se snažily znovu usnout.. Potom se šířily zvěsti, že pár cihel vypadalo z komína na půdě a že je musel Mot s Anonymem opravit.
Druhý den ráno o Martě nepadlo ani slovo. Nikdo si z ní nedělal srandu, nikdo o ní nemluvil.. Povedlo se jí to. Měla znovu svůj klid.
Nasnídali jsme se a začali připravovat oběd.. Sejráče! Pak jsme se dali do úklidu a všechno stihli úplně v klidu a zbyl nám čas na odpočívání. Poté jsme se vydali na cestu do Leopoldova, kde jsme nalezli do autobusu směr Budějice a ten nás odvezl z této trochu strašidelné a trochu záhadné, jinak pohodové výpravy, domů…
Jen abych se nezapomněl zmínit… Byla to první klidná cesta po dlouhé době.. Všichni byli tak unavení, že usnuli……

Anonym

Poslední aktualizace:

Goníček - 21. 05. 2022 - 08:45:34

Náhodné foto

Podporují nás:

Jsme podporováni Jihočeským krajem
Jsme podporováni městem České Budějovice