Dubnová výprava

Novohradky 2 krát jinak

Sešli jsme se na nádraží v pátek ve 14:40, až na X a Goníka, kteří dorazili ve 14:49, a na ně už čekali Buquoy, Zvonek, Lečo, Jávim, Moucha, Pavel, Tomáš a Tomáš, Dan a Dan. Rychle jsme se rozloučili s rodiči a už nás autobus odvážel do Kaplice. Z batohů jsme vystavěli menší mohylku a ostatní lidičky nás pobaveně pozorovali. Do­ Bělé jsme dorazili bez obtíží a odhodlaně vyrazili na 3 km dlouhou cestu do kopce na hájovnu. Po hodině chůze jsme znaveně dorazili a po zabydlení dětičky pod vedením Jávima objevovali okolí hájovny. Goník se pak snažil naučit děti rozpočítávat, ale narazil na tuhý odpor, hlavně u Pavla a Dana, Pavel přitom získal přezdívku Nebojsa. Buquoy zatím udělal sýrovou pomatlánku a po večeři to přišlo(vlastně přiletělo) začaly se objevovat zprávy o hrůzné sani ohrožující vesnici. Posléze nalezli vesničana, kterého saň napadla a ten jim vyprávěl o obrovské modročerné sani se třemi hlavami . Sotvaže domluvil zrovna proletěla pod okny a všichni se za ni hned vydali. Bohužel saň prozatím uletěla(jen Jávimovi se podařilo dostat do její blízkosti, ale byl sám a tak neuspěl). Vesničani(dětičky) se rozhodli, že se půjdou poradit s moudrým druidem, který se vyskytuje každý den po soumraku na blízkých skalách. Do setmění se všichni věnovali výrobě zbraní (meče a kyje), aby se mohli se saní vypořádat. Když padla tma vyrazili navštívit druida u ohňového kruhu na Jelením a dozvěděli se o kouzelném svitku, který v sobě skrývá popis cesty na Osamělou horu na níž je uložena Dračí kniha, která jediná zná tajemství, jak se vypořádat se saní. Svitek druid nedávno daroval králi z nedalekého hradu Mášnburgu. Pár neukázněných vesničanů neprozřetelně šahalo druidovi do ohně a málem na ně uvrhl své nejhorší kouzlo - věčný průjem. Cesta na hrad nebyla jednoduchá, vedla skrze hustý hvozd, ale nakonec všichni dorazili bez újmy. U brány hradu je přivítal, královský herold(X) a dal jim pár rad jak se chovat u krále. Královský pár(Buquoy a Lečo) je pozval na hostinu. Král byl ochoten jim svitek propůjčit, ale pouze pokud splní jeho tři úkoly. 1. hádanka: Je to tvoje, ale ostatní to používají víc než ty. 2. byl strašně složitý a už ani nevim co si to ten král vymyslel, 3.poslední úkol byla minuta ticha, kterou pak královna prodloužila o dalších 30 sekund. Všechny úkoly byly splněny, vesničani obdrželi svitek a začala hostina(brambůrky, bonbony, čokoládky atd.). Chvíli po desáté se všichni přesunuli do postýlek, které jim král přidělil. Když byli zalezlí ve spacácích, přečetl jim Zvonek pohádky Hrnečku vař a O bídě. Ti co neusnuli mohli ještě slyšet krátký horor o strachu. Poté co dětičky usnuly začal Goník ve štábu péct buchty a Buquoy předčítal slovenské horory(v simultárním překladu). Škoda že neměli pointu. Buchty ze začátku nechtěly kynout, ale nakonec se to povedlo a mohlo se jít spát.

Sobota
V sobotu vstávaly prťata v 7 hodin. Z vedení vstal pouze Buquoy a připravil snídani. Po snídani(buchty) začal výcvik na dlouhou cestu a následné setkaní se saní. Jako první upravil královský rytíř všem zbraně (jediná špička nezůstala ostrá) a pak následoval rytířský souboj. X ozbrojen klackem omotaným dekou a velkou pokličkou jako štít se bránil útokům dětiček s klacky. Nakonec sice odešel vítězně, ale na nohách se mu objevila ne jedna modřina. Jako druhý úkol byla skupinová mega-kimovka. Na kraji lesa Zvonek umístil celtu se 40 věcmi a našich sedm dobrodruhů si jich mělo zapamatovat co nejvíc. Po dlouhém dohadování a domlouvání co tam bylo a co ne, daly děti dohromady 35 věciček a těsně splnily limit. Další byla na řadě opičí dráha, kde všechny zaujal Tomík, který jakoby nevnímal překážky, i když ho nakonec o setinky předběhl Jávim a vyhrál "věčné světlo" dar od krále. Pak si děti všimly, že Lečo leží uprostřed louky a volá o pomoc, že by potřebovala ošetřit a přetransportovat do hájovny? Dětičky ji brzo obklíčily a začaly vymýšlet co s ní. Dostaly od Zvonka instruktáž jak na raněné ale i když jich bylo 7 podařilo se jim poponést Lečo jen o pár metrů. Po tomto neúspěšném pokusu, byl čas na oběd (buřtguláš). Po půl hodinovém poledním klidu, se dětičky začaly balit na nastávající puťáček. Goník s Buquoyem a Xem měli spoustu práce, aby odpověděli na všechny otázky a zabalili většinu batohů, ale nakonec se to přeci povedlo a vyzbrojená skupinka mohla vyrazit podle instrukcí na svitku hledat Dračí knihu(kromě Buquoye a Xe, kteří v hájovně uklízeli a vařili na večer).Bylo 12:30. Naše první kroky vedly přes louku ke sklepům mrtvých, kde jsme začali hrát nálety, povodeň bombu a na trapera. Jávim našel slepýše a snažil se na něm najít nožičky - neuspěl. Trapera dětičky moc nepochopily a tak skončil sotva začal, zato náletů nebylo nikdy dost. Kousek za sklepy Lečo našla trochu sněhu a tak jsme mohli 30.4 postavit sněhuláka. Tou dobou už se začaly objevovat první známky únavy a tak jsme museli udělat přestávku. Po dalším kilometru jsme dorazili na rozcestí z kterého jsme měli jít průsekem, dali jsme si pomeranč a trochu odpočatí začali šlapat do kopce. Cestou jsme pořád hráli nálety a tak jsme tam dorazili za další hodinu. Šťastně jsme se vyškrábali na Osamělou horu(Kobylí vrch) a hledali Dračí knihu. po 10 minuti minutách ji Moucha nalezl pod kameny. Jávim vylezl na kamen a přečetl jak porazit saň a kde ji máme hledat. Návod: levá hlava se dá zabít silou, pravá důvtipem a prostřední odvahou. A dále pak, že dnes večer bude saň u šikmé skály. Po malém perníku a když už jsme oblezli všechny kameny jsme vyrazili na další cestu - už bylo 17 hod. Seběhli jsme z kopce namířili si to ke skále. Po dalším kilometru už byli všichni náležitě unavení a otázek, "Kdy už tam budeme?"a "Jak je to ještě daleko?", začalo přibývat. Goník stanovil odpočet na 30 minut a každou chvíli hlásil míň a míň. Po dvaceti minutách začaly otázky nanovo, ale to už jsme byly tak blízko, že jsme skálu skoro viděli, Tomáš tam byl ochoten zůstat i a cenu, že bude muset spinkat sám na louce. Posledních 200metru jsme se vyloženě doplazili, ale konečně jsme tam byli. Naše 12-ti kilometrová cesta byla u konce(čas příchodu 18:30). U ohýnku už čekal Buquoy s Xem(jak se tam dostali tak rychle ? ). Jen co se jsme se zabydleli pod převislou skálou servírovali nám večeři. Opekli jsme si párky a ještě jsme ani nedojedli a už vyndávali plný pekáč bramboráčků. Nacpaně jsme popadali kolem ohně a sdělovali jim zážitky z cesty. Únava byla najednou ta tam a tak jsme se vrhli na schovku. Hned po schovce, přiletěla saň a začal boj s Levou hlavou. Prosekat se skrz dračí zuby (klacky zabité do země)až k dračímu oku, na které je hlava citlivá (shození trojnožky). Jak se ukázalo tak dračí zuby měly opravdu tuhý kořínek a vůbec nebylo snadné se přes ně dostat, zato oči padaly jedno za druhým a třetím - že tolik očí hlava nemá?, omyl naše hlava měla nakonec 6 očí a všechny jsme zdolali, tím byla první hlava poražena. Rychle se na nás snesla tma a tak jsme se zase přesunuli k ohni a začali řešit logické úlohy. Lámali jsme si hlavičky, ale nakonec jsme rozluštili i nejtěžší - autobus. Tím byla přemožena pravá hlava a mohli jsme se pustit do té nejtěžší prostřední. Na ní se podílel každý stejným dílem. Musel dojít sám 50m tmavým lesem k ohni, šáhnou spící hlavě do tlamy(do pařezu)a vytrhnout ji zub. Všichni to více méně zvládli a za chvíli byla saň bez zubů - chudinka. Hlava bez zubů pak byla tak smutná že zemřela na trudomyslnost a odpadla. V tu dobu už byl čas spinkat a tak se všichni zavrtali do spacáků a Goník přečetl horor o dřevorubci. Noc byla klidná a žádná zvířátka nás naštěstí neobtěžovala.

Neděle
Ráno když hodinky ukazovaly 7, začaly se dětičky opět probouzet. Půl hodinky si štěbetaly, než se odhodlaly vzbudit vedoucí(kteří tou dobou už nespinkali,ale nechtěli vstávat tak brzy ) Opět začala fáze balení a i když už dětičky věděly jak na to, neobešlo se to bez rad a pomoci, ale už byly vidět úspěchy. Sbalení jsme se vydali na cestu k lesní hospodě, kterou Goník sliboval. Vyškrábali jsme se na vrchol kopce a jen málo lidiček tušilo že je to vlastně Jelení vrch. Prťata se opět dožadovala náletů a tak jsme se co 100 metrů schovávali. Jen co jsme sešli z kopce a objevil se před námi jakýsi domeček, bylo většině jasné že lesní hospoda je naše hájovna (až na Dana který domu uvěřil až když viděl vrata) a že jsme doma. Tam už měli X s Buquoyem a Lečem připravenou snídani a mohli nastat salámové hody. Po snídani byla poslední etapa víkendové krátkodobou. Lovení saního těla, které už nemělo hlavo. Dvojice měli svázané nohy k sobě a každý byl vybaven polštářem. Saň představovali X s B. a G, schovaní pod třemi spojenými celtami, vyzbrojeni též polštáři. Svázané nohy se ukázaly jako dostatečný handicap a tak byl největší bitkař Gal(Dan), který byl jediný sám. Hned za ním by X, tvořící přední článek těla, kterému se podařilo svými dvěma ranami sejmout prostřední článek saně(Buquoy) a poslední(Goník) Umlácená saň nakonec upustila saní srdce (ananas), který si hrdinové vítězně odnesli a společně snědli. Poté jsme dělali dřevo, Zvonek sekal a ostatní sbírali a odnášeli přepravky. Než byl oběd tak jsme hráli zvěřinec. K obědu byl smažák s bramborem a omáčkou richelié a po něm jsme si už potřetí za tuto výpravu zabalili batohy, uklidili hájovnu, rozebrali si hromadu věcí která zůstala nezabalená (většina patřila Galovi) a vyrazili do Leopoldova na autobus. Ten jel o 5 minut dřív a tak jsme museli popoběhnout, abychom ho stihli, i když už tam byli X s B. a autobus drželi. V autobusu jsme hráli slovní fotbal a šťastně se vrátili zpět maminkám tatínkům. KONEC

Poslední aktualizace:

Goníček - 21. 05. 2022 - 08:45:34

Náhodné foto

Podporují nás:

Jsme podporováni Jihočeským krajem
Jsme podporováni městem České Budějovice